19 C 98/2021-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 34 743,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela dne 24. 8. 2016 se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému prostředky ve výši 32 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Uvedenou částku převzal žalovaný hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 54 332 Kč, tedy zápůjčku ve výši 32 000 Kč, souhrnný poplatek, tedy celkovou výši poplatků související s poskytnutím půjčky ve výši 22 332 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po částce 3 019 Kč, poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2018. [příjmení] 22 332 Kč se skládá z úroku ve výši 4 574 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, dále poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 900 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 14 858 Kč. Žalovaný dlužné splátky řádně nehradil, poslední platbu provedl dne 10. 1. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 byla pohledávka vymáhaná v tomto řízení postoupena na žalobkyni s účinností od téhož dne. Uvedené bylo žalovanému písemně oznámeno. Dle sdělení žalobkyně uhradil žalovaný na předmětnou smlouvu celkem částku ve výši 12 160 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 34 743,51 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 505,07 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 238,44 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 475,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 748,95 Kč, úrok ve výši 17,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 505,07 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 505,07 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 16. 7. 2021, č. j. 19 C 98/2021-28, žalovaného vyzval, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobním návrhu, žalovaný se nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. V předmětné věci soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, když ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) se žalovaným dne 24. 8. 2016, v souladu s ní poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 32 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 22 332 Kč v 18 měsíčních splátkách po částce 3 019 Kč. [příjmení] 22 332 Kč se dle smlouvy skládá z úroku ve výši 4 574 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, dále poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 900 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 14 858 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 17,35 % ročně, RPSN pak 107,78 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 29 066 Kč (nikoliv 32 000 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně započetla rozdíl ve výši 2 934 Kč na předchozí závazky žalovaného) a vyjádřil souhlas se smluvními podmínkami. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když řádně nesplácel poskytnuté finanční prostředky. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 12 160 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že pohledávka vymáhaná v tomto řízení byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 11. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 8. 2016 smlouvu o úvěru, ačkoliv tato byla označena jako smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč (to že mu bylo fakticky vyplaceno pouze 29 066 Kč, není v dané věci rozhodující, když se zavázal vrátit částku 32 000 Kč), který se žalovaný zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách po částce 3 019 Kč, a to do 15. 2. 2018. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 32 000 Kč a úroky, nazvané jako poplatek související s poskytnutím půjčky v celkové výši 22 332 Kč, který žalobkyně rozdělila na tři části – úrok, částka za zpracování a doručení, a flexibilní a komfortní splácení. S ohledem na skutečnost, že tato částka představovala úplatu za půjčení peněz, bez ohledu na její označení a rozdělení, je zřejmé, že se jednalo o úrok ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Úroková sazba dle smlouvy tedy činila 69,78 %, RPSN dle smlouvy činila 107,78 %, což jsou dle názoru soudu výše, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy, v tomto rozsahu jsou tedy smluvní ujednání neplatná. Za přijatelný shledal soud nárok na úhradu úroku ve výši 4 574 Kč. Pokud tedy žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 12 160 Kč, uhradil tím část jistiny a soud žalobkyni přiznal nárok na úhradu zbytku jistiny, tedy částky 19 840 Kč, společně s úrokem ve výši 4 574 Kč, celkem tedy částku ve výši 24 414 Kč. Dále soud shledal důvodný nárok žalobkyně na úhradu smluveného úroku ve výši 17,35 % ročně společně s požadavkem na úhradu zákonného úroku z prodlení (§1970 občanského zákoníku). Ve zbývajícím rozsahu pro částku ve výši 10 329,51 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch pouze částečný, v rozsahu 40,54 %. V předmětné věci má soud za to, že žaloba splňuje náležitosti tzv. formulářové žaloby, kdy byla podána na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota předmětu řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení, jak je dále uvedeno. V daném případě náklady spočívají v již zaplaceném soudním poplatku v částce 1 390 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. (soud však zavázal žalobkyni k doplatku částky 347 Kč), celkem tedy 1 737 Kč a dále nákladec