5 C 177/2022-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 529 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,86 Kč za období od 11. 4. 2022 do 29. 4. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 529 Kč od 11. 4. 2022 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2021 prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa], úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky, pevného úroku ve výši 7 x 490 Kč (v rámci 2. až 8. splátky úvěru) a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalobkyně a žalovaný sjednali také poplatky za volitelné služby, a to poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil dne 18. 5. 2021 částku 946 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 1 Kč, dne 28. 6. 2021 částku 1 Kč a dne 18. 1. 2022 částku 2 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, a proto byl opakovaně vyzýván k jeho úhradě. V souladu se smlouvou o úvěru byla žalovanému účtována smluvní pokuta, a to dne 18. 8. 2021 ve výši 500 Kč, dne 20. 10. 2021 ve výši 500 Kč a následně jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 152 Kč. Dále byly žalovanému účtovány náklady na vymáhání ve výši 3 x 100 Kč a 2 x 130 Kč. Žalovaný tak dosud dluží žalobkyni částku 14 529 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 9 561 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč), z úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokuty ve výš 2 152 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byly žaloba i předvolání doručeny na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř., tj. 2. 9. 2022, tedy více než deset dní před prvním jednáním, které se konalo dne 19. 9. 2022. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žalovaný se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 3. 2021 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] (viz potvrzení o převodu finančních prostředků), a to na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet dne 26. 3. 2021 (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru, sazebník na č.l. 19 až 28 spisu). 5. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 948 Kč, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně, která žalovaný nijak nezpochybnil, ačkoliv má v tomto směru břemeno důkazní. 6. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když k tomuto neuvedla žádná skutková tvrzení ani nenavrhla důkazy. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o své povinnosti důkazní. Soud připomíná, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a o. s. ř. má být poskytována zásadně u jednání. Není povinností soudu poučovat účastníky písemně. 7. Výpisem z obchodního rejstříku byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně. 8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 9. Soud tedy zjistil následující skutkový stav: 10. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 3. 2021 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z kopie občanského průkazu. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 2 948 Kč. <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 15. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: 16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, poskytovatel úvěru je povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustan