10 C 68/2023-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem doručeným soudu dne 17. 2. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 292,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 20. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen jako„ Smlouva“). Na jejím základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 545,6 Kč a smluvní úrok, a to vše do 19. 8. 2021. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil řádně a včas, společnosti uhradil toliko 1 000 Kč. Neplněním povinností řádně mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 292,33 Kč. Na příslušenství požaduje žalobkyně částku ve výši 8 545 Kč představující nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, částku ve výši 1 524,38 Kč představující smluvní úroky z poskytnutého úvěru a částku 717,26 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. 2. V podání ze dne 29. 3. 2023 žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ověřila Společnost z výpisu z běžného účtu a z výplatní pásky žalovaného. Ověřila rovněž, že ohledně jeho majetku neprobíhá insolvenční řízení. Na podkladě těchto dokumentů Společnost vyhodnotila, že je žalovaný způsobilý poskytnutý úvěr splácet. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost coby věřitel a žalovaný coby dlužník si ujednali dne 20. 7. 2021 Smlouvu, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29 dnů, tj. do 19. 8. 2021. Zároveň se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 265 Kč (v případě prodlení ve výši 8 545 Kč), úrok ve výši 40 % p. a. z poskytnuté částky kapitalizovaný na částku 254,25 Kč (v případě prodlení ve výši 1 233,93 Kč). Pro případ neuhrazení dlužné částky byl žalovaný povinen zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a náklady Společnosti vynaložené v souvislosti s prodlením (viz Smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Společnost poskytla žalovanému 8 000 Kč formou bezhotovostního převodu na jeho účet vedený u [právnická osoba] (viz potvrzení o provedení transakce, zpráva [právnická osoba]). Soud vycházeje z tvrzení žalobkyně vzal za prokázané, že žalovaný uhradil na dluh toliko částku 1 000 Kč. 5. Na výzvu soudu předložila žalobkyně výplatní pásky žalovaného za období únor-červen 2021. V tomto období měl žalovaný průměrný měsíční čistý příjem ve výši 33 100 Kč. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu, z něhož je zřejmé, že dne 13. 7. 2021 byla žalovanému připsána částka ve výši 31 218 Kč, jako mzda za měsíc červen 2021. Ostatní údaje ve výpisu byly začerněny. 6. Před podpisem smlouvy o úvěru Společnost nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet, když zcela rezignovala na ověření výše skutečných výdajů žalovaného. 7. Dne 26. 9. 2022 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek tj. v příloze [číslo] smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovaným v celkové výši 14 293,36 Kč (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy [číslo]). Dopisem ze dne 21. 11. 2022 informovala Společnost žalovaného, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 22 293,36 Kč včetně příslušenství na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 31. 1. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 21 812,48 Kč do 14. 2. 2023 (dopis ze dne 31. 1. 2023 vč. podacího archu). <b>Právní posouzení věci</b> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ve stavu ke dni 26. 9. 2022 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 24. 11. 2022 čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 20. 7. 2021 Smlouvu, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu do 19. 8. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 265 Kč a smluvním úrokem ve výši 254,25 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě zakotvena povinnost žalovaného uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 545 Kč, smluvní úrok ve výši 1233,93 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. 10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila dostatečné důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z předložených podkladů vyplývá toliko to, že žalovaný před poskytnutím úvěru doložil Společnosti své příjmy prostřednictvím výplatních pásek od zaměstnavatele a výpis z účtu, z něhož je však zřejmé pouze, že částka odpovídající jeho mzdě za měsíc červen byla na daný účet skutečně připsána. Stran výdajů žalovaného nebylo ze strany Společnosti zjištěno, respektive tvrzeno ničeho. Nelze tedy jakkoli dospět k závěru, že se Společnost před poskytnutím úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům a úvěr splácet. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že Společnost zcela rezignovala na zjištění a ověření skutečných výdajů žalovaného, resp. soudu zůstaly zcela nedoloženy. Žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Za dané situace soud dospěl k závěru že úvěruschopnost žalovaného ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 11. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit. 12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 8 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení) či smluvní pokutu. 13. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 8 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný na dlužnou částku uhradil toliko 1 000 Kč, přičemž tento závěr nebyl dokazováním nikterak vyvrácen. Bezdůvodné obohac