16 C 117/2023-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 29. 6. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši 2 399 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 26. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částkou 14 163 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 627 Kč, úrokovou sazbou ve výši 23,28 % ročně, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 086 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku v 65 týdenních splátkách po 449 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 2. 2022 Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 25. 4. 2021. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4 500 Kč. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně. Od postoupení pohledávek nebylo ze strany žalovaného hrazeno ničeho. 3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 24. 7. 2023 (č.l. 31-32) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného a jím předložených dokladů, které zaznamenala v kartě zákazníka, ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník s měsíčním příjmem 39 247 Kč, byl spoluvlastníkem bytu či domu. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 5. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Původní věřitelka žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2020, kdy žalovaný se zavázal vrátit částku 29 163 Kč, sestávající z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč, a poplatku 12 213 Kč (sestávajícího z úroku ve výši 7 627 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 086 Kč) k čemuž si žalovaný sjednal též doplňkové pojištění ve výši 1 950 Kč. Úroková sazba činila 7040 % a byla pevně sjednána na celou dobu trvání smlouvy. Sjednanou částku se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po 449 Kč, kdy poslední splátka měla činit 427 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 126,48 % p.a. (viz smlouva na č.l. 12-13 spisu). 8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr (č.l. 14) pak vyplynulo, že žalovaný byl spoluvlastníkem, byl ženatý se středoškolským vzděláním, bydlel v rodinném domě, měl vyživovací povinnost ke třem osobám. Byl zaměstnán s čistým příjmem 21 247 Kč, další příjmy domácnosti činily 18 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činil 39 247 Kč, výdaje pak 4 000 Kč, kdy z této částky činila částku 800 Kč externí splátky žadatele, neboť již měl zápůjčku u jiné společnosti. 9. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do dne postoupení pohledávek uhradil částku 4 500 Kč (viz tabulka umoření č.l. 15). Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 16-19) a toto bylo žalovanému oznámeno (č.l. 20-21). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 (č.l. 22-23). 10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu (žádost o úvěr), ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného, žádným způsobem však neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedeného v zákaznické kartě, stran příjmů a výdajů žalovaného, resp. celé domácnosti, kdy žalovaný uvedl, že má 3 vyživovací povinnosti. K tomu měla být doložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, které však žalobkyně nedoložila. Žalovaný měl dlužnou částku splácet po 65 týdenních splátkách po 449 Kč, tedy 1 796 Kč měsíčně. Neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. 11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>19. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé