16 C 142/2023-68 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 10. 8. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 124 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 587,38 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrokem 11,75 % ročně z částky 4 587,37 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 287,76 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 205,20 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 2. 8. 2019 smlouvu [číslo] s produktovým názvem P [příjmení] [příjmení] v hotovosti týdenní [číslo], jejíž součástí byly smluvní podmínky, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 6 652 Kč, tedy celkovou částku 13 652 Kč, v 45 týdenních splátkách po 304 Kč, kdy poslední splátka měla činit 276 Kč. Za celou dobu smluvního trvání uhradil žalovaný částku 5 128 Kč. Dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. Toto bylo žalovanému oznámeno dne 1. 2. 2022. Spolu s oznámením byla žalovanému zaslána dne 10. 2. 202 výzva k okamžitému splacení dluhu. Od postoupení nebylo na dlužnou částku hrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl dne 25. 7. 2023 žalovaný vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně. 3. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně specifikovala na č.l. 22-28 spisu. Přes výzvu soudu ze dne 7. 9. 2023, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalovaného úvěru splácet a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně svou žalobu nedoplnila. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 5. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru a standardních informacích o úvěru (č.l. 12-13) částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit s poplatkem ve výši 6 652 Kč (tvořeným úrokem ve výši 932 Kč, částkou za zpracování úvěru 2 728 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 642 Kč a doplňkové pojištěné ve výši 1 350 Kč – viz č.l. 15). Celkovou částku 13 652 Kč měl žalovaný uhradit v 45 týdenních splátkách po 304 Kč, kdy poslední splátka měla činit 276 Kč RPSN úvěru činilo 312,54 %. Z karty zákazníka (č.l. 14) vyplynulo, že žalovaný má základní vzdělání, půjčka byla myšlena na vybavení domácnosti. Žalovaný pracoval na plný pracovní úvazek na pracovní smlouvu, neměl vyživovací povinnost. [příjmení] příjem měl činit 9 810 Kč, další příjmy domácnosti 10 000 Kč, celkové příjmy tak činily 19 810 Kč. Měsíční výdaje bez bližší specifikace měly činit 4 000 Kč. K tomu byly přiloženy výplatní pásky (č.l. 19), na kterých byla poznámka o tom, že na žalovaného je vedena exekuce (viz výpis z centrální evidence exekucí č.l. 20). 8. Žalovaný za celou dobu splácení uhradil 5 128 Kč (viz bilance smlouvy na č.l. 16-18). Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 33-45) a toto bylo žalovanému oznámeno (č.l. 46-47). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (viz č.l. 48-49 a předžalobní upomínka ze dne 25. 7. 2023 (č.l. 50-51). 9. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného, žádným způsobem však neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že jeho výdaje činí 4 000 Kč měsíčně. K tomu si byla vědoma toho, že na žalovaného byla vedena exekuce. Neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků a ani jiné doklady, ze kterých při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalovaný měl hradit 304 Kč týdně (tedy 1 216 Kč měsíčně) a právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. Další tvrzené příjmy žalovaného uvedené v kartě zákazníka nebyly nijak specifikovány či doloženy. 10. Ostatní důkazy soud nehodnotil, neboť pro věc neměly význam. 11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>18. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>19. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k p