16 C 175/2023-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2023 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 19 567 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 567 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a náhrady nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že dne 7. 2. 2023 uzavřela se žalovaným dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše celkem ve výši 19 567 Kč. Zároveň se zavázal uhradit tento dluh v pravidelných měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s řádnou úhradou splátek, zůstatek dlužné částky se stal splatným ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 3. 7. 2023. Žalovaný ode dne uznání dluhu ničeho neuhradil, žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 19 567 Kč včetně úroku z prodlení z této částky od 4. 7. 2023 do zaplacení. 3. Podáním ze dne 11. 10. 2023 (č. l. 21-22) žalobkyně doplnila žalobu tak, že sdělila, že dluh, který žalovaný uznal (viz výše), vznikl na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 5. 2017 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 067 Kč do 18. 9. 2017 ve čtyřech měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku celkem 3 767 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 s účinností k 6. 9. 2018, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 21. 9. 2018, dne 7. 2. 2023 pak žalovaný podepsal výše uvedené uznání dluhu. 4. K výzvě soudu, aby žalobkyně sdělila a doložila, jakým způsobem posuzovala její právní předchůdkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že důkazy o ověření úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou nedisponuje. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu, kde mu byla dne 17. 10. 2023 vhozena do domovní schránky. 6. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 22. 5. 2017 bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.5. 2017 (viz smlouva č.l. 23-33, výpis z účtu č. l. 53) na bankovní účet uvedený v této smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 15 067 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 067 Kč, a to ve 4 měsíčních splátkách po 3 767 Kč (poslední splátka 3 766 Kč). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 3 767 Kč. 9. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 34-48 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 9. 2018, který byl odeslán 24. 9. 2018 (č.l. 49-50). 10. Žalovaný dne 7. 2. 2023 uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 19 567 Kč, a to co do důvodu i výše, přičemž v uznání dluhu bylo výslovně uvedeno, že jde o dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a spol. [právnická osoba] 11. Předžalobní výzva ze dne 11. 9. 2023 byla na adresu žalovaného odeslána dne 14. 9. 2023 doporučeně (č.l. 12-13). 12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, takovými důkazy nedisponuje. 13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 22. 5. 2017 na základě smlouvy o úvěru [číslo] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 15 067 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 067 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit ve 4 měsíčních splátkách po 3 767 Kč (poslední splátka 3 766 Kč). Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dne 7. 2. 2023 uznal písemně co do důvodu i výše dluh vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 19 567 Kč. 15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>22. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>23. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem: 2