16 C 193/2023-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 813,68 Kč, částky 13 885,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 060,84 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 813,68 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne 18. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 20 měsíčních splátkách po 5 375 Kč. Počínaje splátkou splatnou 18. 11. 2021 žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy o úvěru a dostal se do prodlení. Celkem žalovaný na úvěr uhradil 43 368 Kč. Jelikož žalovaný ani přes upomínky neuhradil dlužnou částku ani poté, co mu byla zaslána upomínka ze dne 23. 6. 2022 s dodatečnou lhůtou k úhradě, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 7. 10. 2022 Vedle dlužné jistiny úvěru požaduje žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku ve výši 104,84 % ročně v kapitalizované výši 15 060,84 Kč, náklady spojené s vymáháním v částce 900 Kč a smluvní pokutu v částce 13 885,89 Kč. 3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 3. 11. 2023 (č.l. 43-44) svou žalobu doplnila tak, že před uzavřením předmětné smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány ve formuláři, a dále z veřejně dostupných údajů (centrální evidence exekucí, lustrace v NRKI, BRKI). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručena do datové schránky podle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 5. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 7. 11. 2023 tak, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, soud tedy ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 10. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 50 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 104,84 % ročně, tedy celkem částku 107 500 Kč, v 20 měsíčních splátkách po 5 375 Kč RPSN měla údajně činit 173,18 %. 8. Výpisem z účtu má soud za prokázáno, že žalobkyně dne 20. 10. 2021 poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. 9. Z tabulky na č. l. 24 spisu bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 37 956 Kč. 10. Z žalobkyní doložené výplatnice vyplývá, že čistá mzda žalovaného za srpen 2021 činila 41 393 Kč. Žalobkyně dále doložila, že provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, a dále lustrací žalovaného v NRKI (BRKI). 11. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 5. 5. 2023 (č. l. 33 a 35 spisu). 12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 14. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, přičemž dosud uhradil 43 368 Kč. Žalobkyně důsledně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. 15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>22. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>23. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 25. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. 26. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat