16 C 218/2022-49 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 12. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 13 423,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 028,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 315,01 Kč, částky 8 980,35 Kč a nákladů řízení ve výši 2 349 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel) uzavřela s žalovanou na základě žádosti žalované dne 12. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala uradit úvěr, včetně příslušenství k úvěru ve výši 19 756 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit 42 756 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Celková splatnost závazku byla stanovena na 12. 9. 2020. Žalovaná celkovou dlužnou částku neuhradila, když uhradila pouze 18 708 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, byl úvěr původním věřitelem ke dni 12. 9. 2020 zesplatněn. Následně byla pohledávka za žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 21. 11. 2022 předžalobní upomínka. 3. V žalobě žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na žádost žalované, ve které uvedla základní údaje o své osobě a o její finanční situaci a označila k tomu příslušné doklady. Na výzvu soudu žalobkyně dne 14. 12. 2022 (č.l. 41-45) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla své příjmy a výdaje. Dle uvedených údajů žalované zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 8 314 Kč a splátka úvěru měla činit 3 054 Kč. Žalované tak zbývalo 5 260 Kč, kterými mohla volně disponovat. Přílohou žalobkyně zaslala čestné prohlášení, výplatní pásku, pracovní smlouvu. Původní věřitelka dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující. 4. Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i výzvu k vyjádření za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Současně byla žalované zaslána i výzva, aby se ve stanovené 10 denní lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě žádosti (viz č.l. 12) dne 12. 7. 2019 finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, a to převodem na účet, na základě smlouvy o úvěru (viz smlouva o úvěru na č.l. 14) ve znění formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 13). Žalovaná uhradila celkem částku 18 708 Kč, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto směru břemeno důkazní. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 16-25, č.l. 15) byla pohledávka postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná uvědoměna (č.l. 26-27 spisu). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě (viz č.l. 28-29 spisu). 7. Žalobkyně však neprokázala, že by zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce při posuzování uvěruschopnosti žalované vycházel především z údajů uvedených žalovanou a z jejích doložených příjmů. O výdajích žalované žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně skutkově netvrdila ani nedoložila žádné důkazy vyjma toho, že žalovaná byla lustrována ve veřejném insolvenčním rejstříku, kdy ani toto nedoložila. 8. Výpisem z obchodního rejstříku (č.l. 11) byla osvědčena právní subjektivita žalobkyně. 9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 10. Soud tedy zjistil následující skutkový stav: 11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované dne 12. 7. 2019 částku 23 000 Kč, na základě žádosti žalované. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala a posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně činila jistina nesplaceného úvěru ke dni postoupení pohledávky částku 13 423,55 Kč, celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 45 381,47 Kč a stejně tak dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila do postoupení pohledávky částku 18 708 Kč. Od dne postoupení pohledávky žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. 12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>20. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná po