16 C 73/2023-46 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 27. 4. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši 3 952 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 4. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 7 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč, počínaje 11. 4. 2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 28. 5. 2020. Za celou dobu smluvního trvání uhradil žalovaný částku 18 650 Kč, kdy poslední platba proběhla dne 17. 1. 2021. Dne 1. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. Od postoupení nebylo na dlužnou částku hrazeno ničeho. Postoupení bylo žalovanému písmeně oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně. 2. Na výzvu soudu žalobkyně dne 22. 5. 2023 (č.l. 32-39) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy odkázala na kartu zákazníka. Z karty zákazníka ze dne 2. 4. 2019 (č.l. 15-16) bylo zjištěno, že žalovaný bydlel v samostatné domácnosti sám, byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník, jeho měsíční příjmy činily 16 615 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, použitelný příjem činil 9 115 Kč. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba doručována na adresu shora a dále na adresu ve smlouvě. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil zvláštní doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žalovanému byla žaloba doručena na uvedenou adresu do vlastních rukou uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). 4. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které žalobkyně předložila. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného, žádným způsobem však neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že jeho výdaje činí 7 500 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně spočítala, že použitelný příjem žalovaného činil v době žádosti o úvěr 9 115 Kč, ze kterého měl splácet 60 týdenních splátek po 1 050 Kč, tedy 4 200 Kč měsíčně. Neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti. 6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 7. Původní věřitelka žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru v hotovosti [anonymizováno] – smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 3. 4. 2019 (č.l. 13-14), kdy žalovaný se zavázal vrátit částku 63 000 Kč, sestávající z poskytnutého úvěru a úroku 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, v pravidelných 60týdenních splátkách po 1 050 Kč RPSN činila 206,15 %. 8. Z karty zákazníka (č.l. 15-16) pak vyplynulo, že žalovaný bydlel v samostatné domácnosti sám, byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník, jeho měsíční příjmy činily 16 615 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, použitelný příjem činil 9 115 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do dne postoupení pohledávek uhradil částku 18 650 Kč, kdy poslední platba proběhla 17. 1. 2021. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 17-21) a toto bylo žalovanému oznámeno (č.l. 21-22). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění ze dne 10. 3. 2023 (č.l. 23-25). 9. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>14. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>17. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovat