18 C 2/2023-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 19. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 846,93 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovanou dne 17. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou také Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, sjednaného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů řízení spojených s uplatněním pohledávky. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na zmíněný dluh celkem 3 x částku 3 941 Kč (konkr. dne 6. 8. 2021, 20. 8. 2021 a 20. 9. 2021), dále již neuhradila ničeho. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 4. 5. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 9-30 spisu. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly žalobkyní poskytnuty informace o výši úvěru, podmínkách splácení, poplatcích, smluvní pokutě. 7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 17. 6. 2021, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 89 760 Kč ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, resp. ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených. 8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 22. 6. 2021 na účet žalované (viz Smlouva) částku ve výši 30 000 Kč. 9. Z kopií dokladů předložených žalobkyní bylo dále zjištěno, že žalované měla na její účet dojít dne 14. 6. 2021 mzda ve výši 27 368 Kč, dne 12. 5. 2021 doplatek mzdy ve výši 76 705 Kč spočívající v odměně za COVID. Žalovaná přitom neměla být ke dni 17. 6. 2021 vedena v Centrální evidenci exekucí a neměla mít ke dni 16. 6. 2021 žádné splátkové ani nesplátkové kontrakty, karty či služby. 10. Z dopisu ze dne 5. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 11. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 17. 6. 2021, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 89 760 Kč ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč 21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 OPR Finance proti G. K., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizont