18 C 201/2023-57 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 624 s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 11. 2021 uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 15 200 Kč. Žalovaný se zavázal splácet částku formou měsíčních splátek ve výši 1/5 ze zbývající dlužné částky, v minimální výši 300 Kč. Žalovaný se také zavázal uhradit v souladu se smluvními podmínkami částku ve výši 3 040 Kč, jako 20 % poplatek za čerpání úvěru. Strany si sjednaly úrok ve výši 20 % měsíčně a v případě, že se stane celý dluh splatný, úrok ve výši 8 % ročně. Úrok se ke konci každého měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše činí 23 271 Kč. V případě prodlení se pak žalovaný zavázal hradit také smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení. Součástí celkové dlužné částky je tak pokuta ve výši 968 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, je tak od 1. 3. 2023 v prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 12. 5. 2023. 2. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 5. 10. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud při svém rozhodování vycházel i z připojených listinných důkazů vedených na č. l. 12-47. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla dne 29. 11. 2021 uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému až do úvěrového limitu 50 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal poskytnutou částku úvěru splácet žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou. 6. Z výpisů z účtu za období od 30. 10. 2021 do 31. 12. 2021 pak bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 11. 2021 částku 5 000 Kč, dne 20. 12. 2021 částku 5 000 Kč a dne 31. 12. 2021 částku 200 Kč a 5 000 Kč, celkem tedy částku ve výši 15 200 Kč. 7. Z výpisů k revolvingovému úvěru pak bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni částky v celkové výši 32 855 Kč. 8. Z výzvy k úhradě – předžalobní upomínky ze dne 12. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího archu bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 12. 5. 2023. 9. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 29. 11. 2021, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuty částky úvěru v celkové výši 15 200 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutou částku úvěru splácet žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou. 19. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv.