18 C 66/2023-79 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným na Okresní soud [obec] dne 9. 2. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 46 976,50 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže určeno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně je tato právním nástupce [právnická osoba] [anonymizováno], tj. společnosti poskytující finanční produkty pod značkou [anonymizováno]. Na základě projektu fúze ze dne 4. května 2021 došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] bank a.s., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající [právnická osoba] [anonymizováno] přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], a to dne 1. 12. 2021, kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 28. 8. 2017 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 29. 8. 2017 finanční prostředky ve výši 196 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku v 72 splátkách po 4 270 Kč (vyjma poslední splátky). Ve Smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 15,49 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně přitom dle svých tvrzení v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale informace poskytnuté žalovanou ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru [příjmení]. Co do výše příjmů žalované vycházela žalobkyně ze žalovanou tvrzených údajů a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaná předložila. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovanou s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalované vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalované a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru [příjmení]. 3. V části 5. Smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaná poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost ze Smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 03/ 2022 a 04/ 2022) neuhradila splátku, respektive byla v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne 27. 6. 2022 zesplatněn. V části 5. Smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaná se zavázala, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalované a zesplatnění úvěru bylo žalované dne 27. 6. 2022 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 55 516,50 Kč. Tato částka se skládá z: dlužné jistiny ve výši 51 641,01 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 2 375,49 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (jako pokuty za pozdní úhradu splátky za březen, duben a květen 2022). Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 46 976,50 Kč. Žalobkyně spolu s dlužnou částkou požaduje rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení, a dále smluvní úrok z prodlení po dobu 90 dnů ode dne zesplatnění, tj. od 27. 6. 2022 do 24. 9. 2022 ve výši 15,49 % p.a. a následně ode dne 25. 9. 2022 úrok dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 11,75 % p.a. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, byla jí právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva dle ust. §142a odst. 1 o. s. ř. 4. Žalobkyně soudu předložila listinné důkazy vedené ve spisu na č. l. 7-48, zejména pak smlouvu o hotovostním úvěru vč. splátkového kalendáře na č. l. 20-23. 5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, zda by mohla dlužnou částku zaplatit na více krát, kdy je pracovně v zahraničí. Chtěla by se domluvit na splátkovém kalendáři s měsíční splátkou 5 000 Kč k 26. dni v měsíci. Žalobkyně se k tomu následně vyjádřila s tím, že souhlasí s úhradou žalované částky vč. příslušenství a náhrady nákladů řízení prostřednictvím splátkového kalendáře s měsíční splátkou 5 000 Kč splatnou vždy k 26. dni v měsíci, to vše pod ztrátou výhody splátek. 6. Žalobkyně na jednání nařízené soudem na den 4. 4. 2023 trvala na žalobním návrhu s tím, že navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu navrženého splátkového kalendáře. Žalovaná se z jednání omluvila. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce takto. 9. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Za tohoto stavu se proto právní poměry mezi žalobkyní a žalovanou ze shora uvedené úvěrové smlouvy řídí režimem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. A dle odst. 2 téhož ustanovení váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. A dle odst. 2 téhož ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 29. 8. 2017 s žalobkyní (kdy zde došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] bank a.s. jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] s.r.o. jakožto společnosti zanikající) Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které žal