19 C 145/2022-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 4 340 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 7. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byly také úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval a poté požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně poté poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit za 28 dní ode dne poskytnutí úvěru, společně s odměnou ve výši 840 Kč. Žalovaný následně porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr řádně nesplatil, dluh se stal splatný dne 18. 8. 2022. Žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného, a to ve dnech 22. 8. 2022, 5. 9. 2022 a 2. 11. 2022, kdy za tyto upomínky nárokuje v souladu se smluvními podmínkami úhradu částky 3x 19,25 Kč za jednu upomínku, celkem tedy částku ve výši 57,75 Kč. Dále v souladu se smluvními podmínkami požaduje žalobkyně uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 3 840 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení, celkem tedy 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 19 C 145/2022-25 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Protože se žalovaný k uvedenému usnesení soudu nevyjádřil, soud předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě. 4. Soud z doložených listin zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ([příjmení] komunikace [číslo], [anonymizováno] půjčky [číslo]) včetně všeobecných podmínek soud zjistil, že ji uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 21. 7. 2022. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal uhradit jistinu úvěru 3 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč, celkem tedy částku 3 840 Kč, ve lhůtě 28 dní, tedy do 18. 8. 2022. Dále ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že pro případ prodlení s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V souladu se smluvními podmínkami žalobkyně může účtovat při zpoždění s úhradou náklady s upomínáním ve výši 19,25 Kč za každou odeslanou upomínku. K prokázání posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru doložila žalobkyně výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce [číslo] a [číslo]. Z výzvy ze dne 5. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného již opakovaně k úhradě částky 3 840 Kč, splatné de 18. 8. 2022. Společně s tím vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 561 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 9. 2022 a kopie podacího archu pošty soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § [číslo] úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ustanovení § [číslo] odst. 1, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle odstavce druhého úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Zjištěny skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný v daném právním jednání představující uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, z tohoto důvodu se takové právní jednání posuzuje i dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při takovém posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně nemůže spoléhat pouze na jeho tvrzení. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda bude spotřebitel v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě však nebylo prokázáno, že žalobkyně dostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného [příjmení] nedisponuje žádnými doklady o výši příjmů žalovaného (např. výplatní pásky) ani doklady o závazcích žalovaného. K výzvě soudu ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doložila pouze dva výpisy z běžného účtu žalovaného z doby [číslo] a [číslo]. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se nedostatečně zabývala schopností žalovaného dostát v budoucnu svým závazkům ze smlouvy o úvěru a schopností úvěr vůbec splácet. 13. Dle shora uvedeného pokládá soud smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným za neplatnou, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které byl žalovaný povinen splatit ve lhůtě do 18. 8. 2022. Žalovaný tak neučinil, na straně žalovaného tak vzniklo v rozsahu této částky bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, tedy že na předmětný dluh neuhradil žalovaný ničeho. Soud proto zavázal žalovaného uhradi