10 C 25/2024-44 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou, podanou k soudu dne 1. 11. 2023, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 25. 3. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 4. 8. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru. Na jejím základě poskytla téhož dne žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný dluh nesplatil. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dluh byl následně smluvně postoupen na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a posléze dále na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. Též žalovaného informoval o řízení elektronicky na e-mailovou adresu uvedenou v úvěrové smlouvě a neúspěšně se jej pokusil kontaktovat na tam uvedeném telefonním čísle.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 8. 2017 o poskytnutí úvěru pro podnikatele. V žádosti (č. l. 10 soudního spisu) uvedl, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby, je svobodný, bezdětný a bydlí u partnerky. Nemá bankovní účet, k žádosti doložil výpis z živnostenského rejstříku, dle něhož jsou jeho obory činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti a poskytování technických služeb (č. l. 14), čestné prohlášení, podle kterého bydlí u partnerky v Kroměříži (č. l. 15) a tři faktury vystavené odběratelům za montážní práce na zakázkách v období 4/2017 až 6/2017 (č. l. 15v až 16). Na základě žádosti uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ještě téhož dne smlouvu o podnikatelském úvěru (č. l. 12), v níž se zavázala vyplatit žalovanému v místě jeho bydliště v hotovosti 22 000 Kč, žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit celkem i s úroky a dalšími poplatky 39 998 Kč, a to ve čtrnácti splátkách po 2 857 Kč, což stvrdil svým podpisem. K ověření totožnosti žalovaný předložil občanský průkaz, z něhož si právní předchůdkyně pořídila kopii (č. l. 14v). Žalovaný poskytnutou částku nesplatil, respektive bylo na něm, aby v tomto řízení tvrdil a prokázal opak, což se nestalo. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila na společnost , právnická osoba, , ta ji posléze stejným způsobem postoupila na žalobkyni (č. l. 17 až 26). Dne 26. 2. 2020 společnost , právnická osoba, písemně žalovaného vyzvala, aby dluh uhradil (č. l. 29 a 30).6. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 10. 2023 (č. l. 31 spisu) dále soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení výzvy, zároveň ho touto cestou informovala o postoupení pohledávky a změně v osobě věřitele. Výzvu mu zaslala elektronicky na jeho e-mailovou adresu (č. l. 41).7. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, protože neměly pro posouzení věci význam.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Na základě § 1970 občanského zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Jak dále stanoví odstavec druhý, věta první citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.12. Právní posouzení věci:13. Žalobkyně vzala (bez bližšího zdůvodnění) svůj návrh zpět před rozhodnutím soudu, a to pro příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, soud proto tímto výrokem řízení pro toto příslušenství částečně zastavil.14. Soud předesílá, že s ohledem na to, že žalovaný jako podnikající fyzická osoba požádal právní předchůdkyni žalobkyně o podnikatelský úvěr, nikoli spotřebitelský, neaplikují se v daném případě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě výše provedených listinných důkazů nevede soud nic k závěru, že by žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval ve skutečnosti jako spotřebitel, naopak ze smlouvy i z dokladů, které při jejím sjednávání doložil, je zjevné, že smlouvu uzavřel jako podnikatel. Opak by případně mohl tvrdit a prokázat jedině žalovaný, jak již však bylo řečeno, ten zůstal v řízení pasivní (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 6. 2015, ve věci C-497/13, Froukje Faber).15. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný je však v dohodnuté době nevrátil. Je proto povinen požadovanou jistinu dluhu žalobkyni, na kterou pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), vrátit. Protože se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, přiznal žalobkyni soud rovněž nárok na úrok z prodlení z žalované částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s žalobním návrhem (ve znění po částečném zpětvzetí žaloby) po marném uplynutí lhůty ke splnění povinnosti stanovené v poslední předžalobní výzvě odeslané žalovanému. Soud tedy žalobě v tomto směru vyhověl (viz výrok II. tohoto rozsudku).16. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2, větou první o. s. ř. Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, a byla tedy úspěšná se svým návrhem pouze částečně, celkově v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění, neboť je nutno vycházet z celého původně vymezeného předmětu řízení, tj. zákonných úroků z prodlení zkapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí a úroku z úvěru zkapitalizovaného ke dni částečného zpětvzetí (celková původně žalovaná částka činila 55 153,82 Kč, přisouzeno 23 922 Kč). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný (v rozsahu 13,2 %), tomuto však vzhledem k jeho nečinnosti v řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (viz výrok III. tohoto rozsudku).17. Lhůtu k placení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.