18 C 265/2023-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 12. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 12 692,06 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná dne 9. 4. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž Přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, na základě níž poskytla uvedená společnost žalované hotovost ve výši 12 000 Kč. Tato částka pak byla žalované vyplacena v místě jejího bydliště a žalovaná svým podpisem rovněž stvrdila, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzala. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti částku 22 302 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacené splátky, smluvní pokuty a zaplacení nákladů řízení spojených s mimosoudním vymáháním závazku. 3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 došlo s účinností ke dni 3. 2. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem byla žalované oznámena změna v osobě věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 29 796,83 Kč a skládala se z částek blíže uvedených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na zmíněný dluh částku 3 193 Kč, dále již neuhradila ničeho. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 18. 1. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 13-37 spisu. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav. 7. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedla své jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo, bydliště. Dále uvedla, že je svobodná na mateřské/rodičovské dovolené s dvěma vyživovanými dětmi, má střední vzdělání, bydlí u rodičů, pobírá rodičovský příspěvek, výživné ve výši 6 600 Kč a důchod, sociální dávky ve výši 6 100 Kč, má měsíční výdaje v celkové výši 7 000 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 6 000 Kč na dopravu, jídlo), použitelný měsíční příjem tedy činil 5 700 Kč. 8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované bylo společností [právnická osoba] poskytnuty informace o výši úvěru, podmínkách splácení, poplatcích, smluvní pokutě. 9. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2021, jejíž Přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek, bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 22 302 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených. 10. Z dopisu ze dne 24. 5. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu. 11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a tím je dána její aktivní věcná legitimace. 12. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2021 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 22 302 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. 22. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno], dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti