7 C 82/2024-79 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne , datum, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1360. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva”), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník (jeho podstatné výňatky však tvoří samotná Smlouva), , právnická osoba, podmínky (dále jen „VOP”) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „ÚP”). Ve Smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 120 000 Kč (dále jen „Úvěr”). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem, jehož sazba byla sjednána ve výši 9,8 % ročně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, ačkoli byl opakovaně upomínán, byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, . V důsledku zesplatnění vznikla žalobkyni vůči žalovanému pohledávka, která byla ke dni , datum, vyčíslena na částku 121 078,37 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 113 547,17 Kč, poplatků ve výši 720 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 5 753,95 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 057,25 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení úroku a úroku z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jedná se o adresu dle CEO. Dále na adresu dle smlouvy (, jméno FO, 352, , adresa, ) a na adresy známé soudu z úřední činnosti (, adresa, ).3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání, proto soud nařídil jednání na den , datum, . K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný se bez omluvy nedostavil. K jednání byl žalovaný volán na všechny adresy uvedené v odst. 2. tohoto odůvodnění.4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. , jméno FO, základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Soud má za prokázané, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, jejímž předmětem podnikání je poskytování úvěrů, přijímání vkladů od veřejnosti, platební styk a zúčtování, vydávání platebních prostředků. Žalovaný je fyzickou osobou. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o úvěru č. l. 12 a násl., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník (č. l. 37), Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 17), , právnická osoba, podmínky (č. l. 35 a násl.) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (č. l. 32 a násl.). Ve Smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně , datum, (č. l. 21). Žalovaný se zavázal splatit jistinu Úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny Úvěru pravidelnými měsíčními splátkami. Doba trvání Úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 9,8 % p. a., s hodnotou RPSN 10,25 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 821 Kč (poslední splátka 1 791,38 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, čímž se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého Úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobce zaslal žalovanému dne , datum, dopis nadepsaný jako „Výzva k okamžitému splacení dluhu” (dále jen „Výzva”), kde žalovaného informoval, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobce ve Výzvě stanovil lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do , datum, . Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 114 267,17 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny Úvěru ve výši 113 547,17 Kč a úvěrové poplatky ve výši 720 Kč. Povinnost žalovaného hradit poplatky vyplývá z ustanovení na str. 3 Smlouvy, dle kterého je součástí Smlouvy mimo jiné Sazebník v rozsahu relevantním k této Smlouvě. Samotný sazebník je nedílnou součástí smlouvy o úvěru, kdy podpisem dané smlouvy žalovaný potvrdil, že se seznámil s obsahem a významem dokumentů, jež jsou její součástí, a výslovně s nimi souhlasí. žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z úvěru, jehož výše byla smlouvou sjednána na 9,8 %, a který byl kapitalizován ke dni , datum, částkou 5 753,95 Kč, a dále od , datum, je úročena dlužná jistina ve výši 113 547,17 Kč. Ke stejnému dni pak byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku, jeho výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. , jméno FO, výzvu však žalovaný nereagoval.9. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír,