8 C 97/2024-55 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 946 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 141,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 241,05 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 506,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem 19,98 % ročně z částky 6 506,18 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 22. 4. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně půjčku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal vrátit v 60týdenních splátkách po 307 Kč, tj. do 16. 6. 2014. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto se žalobkyně obrátila s žalobou k soudu. Žalovaný dosud uhradil 6 415 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne 22. 4. 2013 smlouvu o půjčce (čl. 19-20), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti 10 000 Kč a žalovaný se za to zavázal vrátit 18 361 Kč v 60týdenních splátkách nejpozději do 16. 6. 2014. Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, uhradil žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, zpět pouze 6 415 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (čl. 26-34) postoupila právní předchůdkyně pohledávku na žalobkyni, což žalovanému oznámila přípisem ze dne 29. 9. 2023 (čl. 24-25). Dne 4. 6. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 22-23).5. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neboť smlouva byla uzavřena před účinností o. z.6. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.8. Podle § § 39 odst. 1 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Strany uzavřely smlouvu o půjčce podle § 657 občanského zákoníku, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce půjčku 10 000 Kč a úroky (nazvané souhrnný poplatek) ve výši 8 361 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Úroková sazba dle smlouvy o půjčce při ročním skládání úroků činila 72 % ročně. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , [n]epřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, že obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy (duben 2013) činila 14,63 % ročně (viz export z ARAD čl. 52-53). Ve světle výše citované judikatury se jeví dohoda o úroku ve výši 72 % ročně jako rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku.11. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o úroku je dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy od počátku absolutně neplatné. Pokud tedy žalovaný uhradil původní věřitelce částku 6 415 Kč, uhradil tím část jistiny půjčky a důvodný je tudíž nárok žalobkyně na úhradu zbývající jistiny půjčky ve výši 3 585 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu 8 361 Kč soud žalobu zamítl. Je přitom nerozhodné, že původní věřitelka nazvala sjednaný úrok souhrnným poplatkem, neboť je zřejmé, že jde o úplatu za půjčení peněz, tedy úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku.12. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději dnem 17. 6 2014, když neuhradil půjčku ve lhůtě do 60 týdnů. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by v době, kdy se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, úvěr ve smyslu čl. 11 smluvních podmínek smlouvy o půjčce (čl. 20) prohlásila za splatný v celé zbývající části jistiny. Soud jí proto nepřiznal úrok z prodlení z dlužné jistiny od data 24. 1. 2014 (7 dní po poslední uskutečněné splátce), jak požadovala v návrhu, nýbrž až ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. ode dne 17. 6. 2014, jelikož teprve od tohoto data byla splatná celá zbývající jistina dluhu. K tomuto datu činila výše úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 8,05 % ročně. Žalobkyni proto náleží úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny půjčky ve výši 3 585 Kč do zaplacení. Při kapitalizaci úroku z prodlení za období od 17. 6. 2014 do 27. 9. 2023 činí zákonný úrok 2 680,35 Kč. Dále byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 585 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.13. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnější byl ve věci žalovaný, kterému však vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.14. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, který činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku ve výši 1 000 Kč. Dosud žalobkyně uhradila na poplatku 800 Kč, je tedy její povinností doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.