16 C 195/2025-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne , datum, . Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované , jméno FO, , nyní , Anonymizováno, , úhrady shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení ve výši , částka, . K odůvodnění své žaloby uvedla, že je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši , částka, , a to převodem na účet žalované téhož dne poté, co žalovaná zaslala z tohoto účtu verifikační platbu. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kdy popis uzavírání smlouvy pak žalobkyně podrobně popsala v návrhu. Úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Takto se nestalo, a proto žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dluhu upomínkou a následně předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalovaná svůj závazek neuhradila a žalobkyně se obrátila na soud. Předmětem nároku jsou poskytnuté finanční prostředky ve výši , částka, a smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, .2. Žalované byla žaloba s výzvami k vyjádření zaslána do datové schránky. Zásilka byla doručena dne , datum, ve 12:12 hodin. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na zaslané výzvy nereagovala.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s navrženým postupem souhlasila již v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru (č.l. 9-10 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, v , Anonymizováno, :, Anonymizováno, hodin uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její výslovnou žádost finanční prostředky (úvěr), a to na bankovní účet klienta. Smlouvou se žalovaná zavázala žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit a dále se zavázala zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a smluvené úroky. Součástí smluvního ujednání byla rámcová smlouva o úvěru. Ve smlouvě se jednalo o bezhotovostní bezúčelový úvěr ve výši , částka, , celková splatná částka činila , částka, , datum splatnosti , datum, , výše splátky , částka, , doba úvěru 30 dnů. Denní úroková sazba činila 1 %, roční procentní sazba nákladů činila 2 334 %, poplatek za první prodloužení doby splatnosti , částka, denně, poplatek za předčasné splacení činil 0,50 % z předčasně splacené jistiny, smluvní pokuta v případě prodlení činila 1,10 % denně, náhrada za 1. upomínku činila , částka, , náhrada za 2. upomínku činila , částka, . Dále byla ve smlouvě ošetřena vybraná práva a povinnosti smluvních stran. Podpis klienta byl uskutečněn elektronicky prostřednictvím webových stránek po zaslání autorizační sms na telefonní číslo , tel. číslo, .6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 11-12) spisu bylo zjištěno, že žalovaná byla seznámena se základními údaji o žalobkyni, byly popsány základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru, další důležité právní aspekty a žalované byly sděleny dodatečné informace, jelikož se jednalo o uzavírání smlouvy na dálku.7. Z potvrzení o provedení platby (č.l. 13 spisu) bylo zjištěno, že dne , datum, v 16:08 hodin byly žalobkyní žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , a to z účtu žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě pod VS: , var. symbol, .8. S ohledem na to, že nebylo nijak rozporováno, že se jedná o bankovní účet žalované, soud považoval návrh žalobkyně na dotaz na banku stran majitele bankovního účtu za nadbytečný a tento důkaz neprováděl.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, s potvrzením o podáním zásilky (č.l. 14-15 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, a k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši , částka, , a to z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ve výzvě byla žalovaná upozorněna na možnost řešení sporu soudní cestou.10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:20. Jelikož předmětem žaloby je smlouva o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud nejprve otázkou, zda byla tato smlouva mezi účastníky sjednána platně, v souladu se zákonem. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a a