12 C 86/2026-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 925 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 11. 2024. Tvrdila, že poskytla žalované peněžní prostředky 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 2 925 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací a dokumentů od žalované, případně nahlédnutím do databází. Žalovaná částka se skládá z jistiny 9 000 Kč, poplatku 2 925 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 072 Kč. Žalovaná dosud zaplatila částku 4 550 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu smluvní pokuty. Žalovanou částku nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná si dne 8. 11. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek 975 Kč do 8. 12. 2004 (smlouva o zápůjčce). Později téhož dne si obdobným způsobem potvrdily uzavření dodatku, kterým došlo k navýšení zápůjčky o 4 000 Kč s tím, že celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky činí 2 275 Kč (dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2024), a dne 11. 11. 2024 dodatek, kterým došlo k navýšení zápůjčky o dalších 2 000 Kč s tím, že celkový poplatek za poskytnutí zápůjčky činí 2 925 Kč (dodatek ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 11. 2024). Žalobkyně poskytla žalované celkem 9 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (údaje o provedených platbách, smlouva o zápůjčce). Žalovaná dosud nic uhradila 4 550 Kč (tvrzení žalobkyně, které bylo v zájmu žalované a které žalovaná nerozporovala). Žalované byla dne 4. 12. 2025 zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 8. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.15. Jelikož žalobkyně poskytla žalované 9 000 Kč a žalovaná dosud žalobkyni zaplatila pouze 4 550 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna zbytek poskytnuté jistiny 4 450 Kč žalobkyni vrátit. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 450 Kč (výrok I.).16. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na poplatek za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokutu ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok II.).17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.), neboť při zohlednění výše příslušenství byla ve věci převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady vzhledem k nečinnosti nevznikly.19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.).