Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované úvěr , částka, a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, vrátit do , datum, . Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud částku přiznal jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná dosud nic nezaplatila. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované odeslána , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze e-mailem sdělila svou doručovací adresu ve , Anonymizováno, .3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky původní věřitelce spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěr ve výši , částka, vrátit do , datum, . RPSN činilo 10 932,10 % (smlouva o úvěru). Původní věřitelka poskytla žalované , částka, dne , datum, (detail poukázky na č. l. 15). Žalovaná dosud na úvěr nic nezaplatila (netvrdila opak). Původní věřitelka následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. dodatku č. , hodnota, a seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalované oznámila dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky). Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.15. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované , částka, a žalovaná dosud neuhradila ničeho, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu , částka, vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I.).16. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, původní věřitelce nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok II.).17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí , částka, , dosud bylo na poplatku uhrazeno , částka, , zbývá tedy doplatit , částka, (výrok IV.).