16 C 60/2026-118 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku rozhodnutí; ke stavbám nacházejícím se na pozemcích žalované, zapsaných v Katastru nemovitostí pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , konkrétně k dosud nezkolaudované stavbě rodinného domu, zahradnímu domku s terasou a pergolou a jurtě, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí a je proto na ně třeba pohlížet jako na samostatné věci v právním smyslu. Žalobce navrhl nemovitosti přikázat do vlastnictví žalované za vypořádací podíl , částka, .2. Žalobce ve své žalobě tvrdí, že účastníci řízení žili v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, v partnerském svazku, ze kterého se narodily v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, dvě nezletilé děti, a že v průběhu tohoto soužití společně pojali úmysl vybudovat rodinné zázemí na pozemcích ve výlučném vlastnictví žalované. Z tohoto důvodu ke dni , datum, s žalovanou uzavřeli, jakožto budoucí objednatelé, smlouvu o budoucí smlouvě o dílo se stavební firmou a uhradili zálohu , částka, . Budoucí zhotovitel stavbu rodinného domu realizoval do fáze hrubé stavby. Realizace výstavby byla dle tvrzení žalobce financována jednak ze společných prostředků účastníků, zejména z úspor nabytých během jejich pobytu na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jednak z finančních prostředků žalobce, přičemž žalobce se na výstavbě rovněž významně podílel svou vlastní pracovní činností.3. Pokud jde o právní režim předmětných staveb, žalobce dovozuje, že tyto byly realizovány na základě společného úmyslu účastníků mít je ve společném užívání jako rodinné bydlení, a proto se nachází v jejich rovnodílném podílovém spoluvlastnictví. V této souvislosti žalobce odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož vlastnictví ke stavbě nabývá ten, kdo ji vytvořil jako stavebník v občanskoprávním smyslu, a v případě, kdy stavbu realizuje více osob za účelem jejího společného užívání, může vzniknout jejich podílové spoluvlastnictví i bez výslovné dohody o vlastnictví. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , a sp. zn. , spisová značka, , z nichž dovozuje, že při společné výstavbě financované i realizované více osobami je třeba vycházet z jejich úmyslu a všech okolností případu, přičemž spoluvlastnictví může vzniknout i konkludentně.4. Žalobce současně v žalobě tvrdí, že jeho účast na realizaci staveb nelze považovat za pouhou výpomoc žalované, nýbrž za rovnocenný podíl na vytvoření věci, a že mezi účastníky vznikla alespoň konkludentní dohoda o jejich spoluvlastnictví.5. Po rozpadu partnerského vztahu došlo podle tvrzení žalobce ke zhoršení vztahů mezi účastníky, přičemž žalovaná začala popírat jeho spoluvlastnické právo a bránit mu v užívání staveb. Pokusy o mimosoudní řešení věci nebyly úspěšné.6. Za této situace žalobce navrhuje postup podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého z nich soud, přičemž současně rozhodne i o jeho vypořádání. Žalobce uvádí, že reálné rozdělení věci ve smyslu § 1144 odst. 1 občanského zákoníku není v daném případě dobře možné, neboť by vedlo ke snížení hodnoty staveb, a proto navrhuje aplikaci § 1147 občanského zákoníku. Konkrétně žalobce navrhuje, aby soud předmětné stavby přikázal do výlučného vlastnictví žalované jako vlastnice pozemků, na nichž se nacházejí, a současně jí uložil povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl odpovídající jedné polovině jejich obvyklé ceny, kdy v žalobě navrhl jako vypořádací podíl částku , částka, . Pro případ, že by takový způsob vypořádání nebyl možný, navrhuje žalobce, aby soud rozhodl o prodeji staveb a rozdělení výtěžku mezi účastníky podle výše jejich podílů.7. Žalovaná se ve svém vyjádření ze dne , datum, (č.l. 28-31 spisu) s podanou žalobou neztotožnila a navrhla její zamítnutí, neboť ji považuje za nedůvodnou a předčasnou. Zásadně popírá základní východisko žaloby, tedy že by mezi účastníky vzniklo podílové spoluvlastnictví ke sporným stavbám, a namítá, že žalobce neprokázal existenci žádného právního titulu, na jehož základě by mu takové právo svědčilo.8. Ve vztahu ke vzniku spoluvlastnictví žalovaná výslovně uvádí, že mezi účastníky nikdy nedošlo k uzavření dohody o společném vlastnictví staveb, a to ani v písemné, ani ústní, ani konkludentní formě. Odmítá přitom tvrzení žalobce, že by bylo možné existenci takové dohody dovodit z okolností případu, zejména ze společného soužití, údajného společného záměru vybudovat rodinné zázemí či z účasti žalobce na výstavbě. Zdůrazňuje, že pouhé tvrzení o společném záměru bydlení není právně relevantní.9. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak žalovaná uvádí, že ke vzniku spoluvlastnictví ke stavbě realizované více osobami je nezbytné prokázat buď existenci dohody o společném vlastnictví, anebo alespoň jednoznačný a společný úmysl všech zúčastněných osob nabýt věc do spoluvlastnictví. Má za to, že žalobce takový úmysl konkrétně netvrdí ani neprokazuje, přičemž jím citovaná judikatura je podle jejího názoru interpretována účelově a vytrženě z kontextu.10. K jednotlivým skutkovým okolnostem žalovaná uvedla, že co se týká účelu výstavby – stavby podle jejího tvrzení nebyly realizovány za účelem vytvoření společného majetku účastníků, nýbrž k zajištění zázemí pro její rodinu, volnočasové aktivity a činnost spolku , Anonymizováno, . Dále uvádí, že jejím záměrem bylo do budoucna převést tento majetek na děti, nikoliv vytvořit spoluvlastnictví se žalobcem. Popírá tvrzení žalobce, že by cílem bylo vybudování společného rodinného domova.11. Co se týká tvrzení stran postavení stavebníka uvedla, že stavební řízení bylo vedeno výlučně na její osobu jako žadatele, což podle jejího názoru svědčí o tom, že byla jediným stavebníkem v občanskoprávním smyslu a že nebyl dán úmysl založit spoluvlastnictví ke stavbě. Skutečnost, že žalobce vystupoval jako spoluobjednatel ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo, vysvětluje žalovaná praktickými okolnostmi jejich soužití (žalobce zajišťoval technickou komunikaci), nikoli jako projev společného vlastnického úmyslu.12. Ve vztahu k návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovaná namítá, že k aplikaci § 1143 a násl. občanského zákoníku nelze přistoupit, dokud není prokázáno, že spoluvlastnictví vůbec vzniklo. Z tohoto důvodu považuje žalobu za předčasnou.13. Na základě uvedeného žalovaná uzavřela, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu ke vzniku a existenci podílového spoluvlastnictví, a proto navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.14. K předčasnosti podání žaloby žalobce ve svém vyjádření ze dne , datum, (č.l. 66-67 spisu) uvedl, že určení existence spoluvlastnictví k nemovitostem tvoří tzv. předběžnou otázku, kterou si soud vyhodnotí v rámci řízení a pokud dospěje ke kladnému závěru, nic mu nebrání rozhodnout o zrušení a vypořádání takového spoluvlastnictví. Dále se rozsáhle vyjádřil k otázce financování a realizaci staveb.15. Žalovaná pak v podání ze dne , datum, (č.l. 77-80 spisu) reagovala tak, že zopakovala, že dle jejího názoru je žaloba nedůvodná a měla by být zamítnuta. Setrvala na stanovisku, že mezi účastníky nevzniklo podílové spoluvlastnictví k předmětným stavbám, a dovodila, že žaloba je nedůvodná, neboť postrádá základní předpoklad pro postup podle § 1143 a násl. občanského zákoníku.16. Těžiště její argumentace spočívá v právním posouzení vlastnictví staveb s ohledem na zásadu superficies solo cedit. Žalovaná poukazuje na § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož je stavba zřízená na pozemku součástí tohoto pozemku, a dále poukazuje na § 505 občanského zákoníku, dle něhož součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu. Z toho dovozuje, že stavby vzniklé po , datum, na pozemcích v jejím výlučném vlastnictví nemohou být samostatným předmětem vlastnického práva ani podílového spoluvlastnictví.17. Žalovaná dále uvádí, že všechny sporné stavby (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) byly vybudovány v letech , Anonymizováno, –, Anonymizováno, , tedy za účinnosti současného občanského zákoníku, a jsou konstrukčně spojeny se zemí pevným základem. Z těchto důvodů je považuje za součást pozemků ve svém výlučném vlastnictví a tvrdí, že vlastnické právo ke stavbám svědčí výlučně jí. Současně namítá, že žalobce svou žalobu nesprávně opírá o judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. , spisová značka, ), která vychází z právní úpravy účinné do , datum, , kdy stavba nebyla součástí pozemku. Podle žalované jsou tyto závěry na nynější právní režim nepoužitelné. Odkazy žalobce na novější rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje za nepřiléhavé, neboť se buď týkají staveb, na něž s