6 C 91/2026-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru , částka, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), který se žalovaný zavázal vrátit do , datum, , což nesplnil, ač byl upomínán; uhradil pouze , částka, . Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač si ji s výzvou osobně převzal.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., ze kterých soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (č.l. 13-16), ve znění dodatku ze dne , datum, (č.l. 17), na základě žádosti žalovaného z předchozího dne (č.l. 8-12). Žalobkyně dne , datum, vyplatila na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, částku , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem , částka, a úrokem , částka, do , datum, , resp. v nové lhůtě splatnosti podle dodatku do , datum, za poplatek , částka, , další úrok , částka, a sankci související s prodlením , částka, (RPSN 5 712,32 %). , adresa, neučinil tak. Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, vrátil pouze , částka, . Ke zkoumání úvěruschopnosti klienta původní věřitelkou netvrdila žalobkyně nic konkrétního. Původní věřitelka podepsala dne , datum, s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek (č.l. 1921), což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, (č.l. 22), odeslaným spolu s předžalobní upomínkou žalobkyně (č.l. 22v) dne , datum, (č.l. 23).4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k pravidelně se opakujícímu požadavku soudu již z důvodu hospodárnosti soud žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů; věc je typová a žalobkyně si je nepochybně rizika spojeného s nesplněním této povinnosti vědoma. S možností posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení ostatně sama pracuje v návrhu.6. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že mu původní věřitelka poskytla platbu , částka, , na kterou dosud vrátil pouze , částka, . Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil přiznanou částkou, kterou je povinen žalobkyni vrátit.7. Ve zbytku žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost úvěrové smlouvy zamítl, a to i pro úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.9. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.