Žalobkyně se žalobou podanou , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 37 608 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované dne , datum, poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 68,38 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 838 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2024. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se do prodlení se 14. splátkou v délce 65 dnů, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Do data zesplatnění uhradila žalovaná 13 splátek. Žalobkyni proto dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 996 Kč a právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 800 Kč. Smluvní pokuta a právo na náhradu nákladů jsou dle smlouvy splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne svého vzniku. Novou jistinu 32 294,26 Kč byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění. Jelikož včas nezaplatila, vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení a dále v souladu s bodem 6.5. smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 2 518,62 Kč (0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení od , datum, do vyhotovení žaloby). Původní jistina 27 619 Kč se v souladu s bodem 2.2. smlouvy dále úročí sazbou 68,38 % ročně; za dobu od 91. dne prodlení, tedy od , datum, , žalobkyně požaduje úrok ve výši 11,50 % ročně. Výše smluvního úroku je limitována na 105 868,80 Kč (120 % původní celkové výše úvěru). Žalovaná svůj dluh nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalobkyně dále popsala způsob posuzování úvěruschopnosti klienta a uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost a posuzovala úvěruschopnost žalované na základě informací od žalované, výpisů z databází NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku a databáze neplatných dokladů. K vyhodnocení úvěruschopnosti žalované žalobkyně použila matematický model. Pokud jde o výdaje, vyšla žalobkyně z údajů sdělených žalovanou, které porovnala s výší životního minima. Pokud jsou klientem uváděné výdaje nižší než žalobkyní stanovené minimální výdaje, vychází žalobkyně z těchto minimálních výdajů. Z výpisů z účtu bylo potvrzeno, že žalovaná byla majitelkou účtu, na který měl být úvěr vyplacen a že má žalovaná stálý příjem z pracovního poměru. Dále byla provedena kontrola identity žalované (z kopie občanského průkazu). Žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, doklad totožnosti nebyl neplatný, zaměstnavatel žadatelky nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná měla celkový čistý měsíční příjem 16 164 Kč a celkové měsíční náklady činily 9 481 Kč (z toho 4 860 Kč životní minimum a 4 621 Kč náklady na bydlení). Žalovaná neměla vyživovací povinnost. Na základě shromážděných údajů žalobkyně seznala, že je možno žalované úvěr poskytnout.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dodatku č. , hodnota, a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, podepsaly prostředky komunikace na dálku smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úroky ve 48 měsíčních splátkách po 1 838 Kč splatných nejpozději do 12. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úroková sazba činila 68,37 % ročně, RPSN činilo 94,44 %. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky (viz smlouva na č.l. 20-22 spisu, dodatek č. , hodnota, na č.l. 26-27 a oznámení o schválení úvěru na č.l. 23 vč. dodejky na č.l. 35).6. Totožnost žalované byla ověřena dle kopie OP (viz č.l. 17-18 spisu).7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vyšla při hodnocení úvěruschopnosti žalované z toho, že příjem žalované ze zaměstnání činil 16 164 Kč čistého měsíčně, výdaje na živobytí odpovídají životnímu minimu 4 860 Kč a náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí 4 621 Kč. Žalobkyně dále zaznamenala, že žalovaná je od , datum, zaměstnaná na hlavní pracovní poměr v , právnická osoba, ., na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, je vyučená, je vdaná a bydlí ve vlastním bydlení (viz hodnocení klienta na č.l. 19).8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalované byla , datum, připsána mzda 13 512 Kč (viz č.l. 30).9. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalované byla , datum, připsána mzda 15 785 Kč (viz č.l. 31).10. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet žalované byla , datum, připsána mzda 19 195 Kč (viz č.l. 31).11. Z výsledku lustrace v NRKI bylo zjištěno, že žalovaná měla evidovány celkem , hodnota, žádosti o úvěr a celkově byly zjištěny dluhy ve výši 282 964 Kč, z toho po splatnosti 0 Kč (viz č.l. 16).12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni , datum, nebyl u žalované veden žádný záznam (viz č.l. 15).13. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně měla povolenou činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení (viz č.l. 8).14. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla vyplacena na účet žalované dne , datum, (viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 29 a karta klienta na č.l. 28).15. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 23 894 Kč (viz č.l. 28).16. Z výzev ze dnů , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě splátek č. , hodnota, -16, smluvní pokuty a náhrady nákladů spojených s prodlením a byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (viz č.l. 39-41).17. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 35 090 Kč a bylo jí oznámeno, že úvěr byl z důvodu prodlení zesplatněn (viz oznámení na č.l. 40).18. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 15 dnů s poučením o možném soudním řízení (viz předžalobní upomínka na č.l. 41 a podací arch na č.l. 42).19. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.20. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:21. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem 23 894 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doložila potvrzení o vyplacení mzdy a výsledky lustrace v NRKI a SOLUS. Výdaje hodnotila pouze souhrnně, a to na základě sdělení žalované. Žalobkyně ani přes výzvu soudu učiněnou před jednáním i při jednání soudu neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Nepředložila důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by žalobkyně komplexně ověřovala majetkovou situaci žalované, zejména výši výdajů.22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.28. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.29. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.30. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).31. Soud má v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, hodnotila pouze souhrnnou částku všech výdajů, aniž by si ověřila její správnost jinak než porovnáním s výší životního minima. Žalobkyně též blíže nezkoumala dluhovou zatíženost žalované a výši měsíčních splátek dalších úvěrů, byť z výpisu NRKI vyplývalo, že žalovaná má další dluhy v celkové výši 282 964 Kč. Výše splátek dalších dluhů je přitom měsíčním výdajem, který by s ohledem na nízké příjmy ze zaměstnání žalované byl významnou výdajovou položkou. Žalobkyně také dále neověřovala tvrzené výdaje na bydlení žalované. Postup ověřování úvěruschopnosti provedený žalobkyní nemohl stačit žalobkyni k závěru, že o schopnosti žalované úvěr splácet nelze pochybovat.32. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani úrok, smluvní pokuta, náhrada nákladů spojených s prodlením či vymáháním ani další platby.33. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 30 000 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila 23 894 Kč. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku 6 106 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I.).34. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, a to i pro úroky z prodlení (výrok II.).35. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“36. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.37. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o. s. ř.38. Žalovaná byla při zohlednění příslušenství ke dni rozhodnutí soudu ve sporu převážně úspěšná a její neúspěch spočíval pouze v nepatrné části (14,6 %). Žalovaná má proto nárok na paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon účast u jednání po 450 Kč [§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od , datum, , analogicky; § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nebyl – na rozdíl od advokátního tarifu – novelizován, čímž vznikla neodůvodněná nerovnost mezi zastoupeným a nezastoupeným účastníkem řízení; soud proto § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v účinném znění, v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikuje a vzhledem k absenci prováděcí normy k § 151 odst. 3 o. s. ř. aplikuje nejbližší podobné ustanovení, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v účinném znění].