7 C 161/2021-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení částky 6 461,78 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 3 200 Kč. Za poskytnutí úvěru se zavázala uhradit poplatek ve výši 3 261,78 Kč. Splatnost úvěru včetně poplatku za jeho poskytnutí byla stanovena na den [datum]. Do sjednaného data splatnosti však žalovaná neuhradila na svůj závazek ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřil souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala a jejé souhlas s tímto postupem se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí: 5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel za pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 200 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 3 261,78 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně. Jistina byla na bankovní účet žalované, který uvedla ve smlouvě o úvěru, zaslána dne [datum]. Splatnost úvěru byla stanovena na den [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění. V řízení naopak nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. žalovaného a právní předchůdce žalobce) jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § [číslo] odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Pokud jde o požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 261,78 Kč, pak soud považuje tuto částku za skrytý úrok. Soud má za to, že žalobce na takový úrok právo nemá, neboť v posuzovaném případě činí úrok za 28 dnů částku 3 261,78 Kč, což znamená přeš 1300% ročně, přičemž takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období měsíce května 2019 činila 8,30 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného [anonymizována tři slova] ([příjmení]). V posuzované věci sjednané úroky tedy více než 156krát přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru jako ujednání neplatnému nepřihlédl. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrované zaplatit úrok ve výši stanovené dle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila v měsíci květnu 2019, jak již bylo výše uvedeno, 8,30 % ročně, tudíž při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. v posuzovaném případě do [datum], činí úrok za období od [datum] do [datum] částku ve výši 20,37 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši 3 241,41 Kč, o kterou výše požadovaného úroku (poplatku) převyšuje jeho skutečnou výši, soud žalobu zamítl. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 200 Kč jako nesplacenou jistinu a dále kapitalizovaný úrok ve výši 20,37 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z přiznané částky ode dne [datum] (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení § 1970 o.z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků ve věci za situace, kdy úspěšnost účastníků v řízení byla takřka stejná.