7 C 109/2023-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 260 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 16 640 Kč (jistinu půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč), a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, na půjčku uhradil celkem částku 7 117,52 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tak z titulu této smlouvy požaduje částku 9 522,48 Kč sestávající z dlužné části jistiny ve výši 5 722,64 Kč a dlužné části souhrnného poplatku ve výši 3 799,84 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 11 639,30 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 9 522,48 Kč od [datum] do zaplacení. Dále dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 49 920 Kč (jistinu půjčky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19 920 Kč), a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 960 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, na půjčku uhradil celkem částku 35 182,48 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tak z titulu této smlouvy požaduje částku 14 737,52 Kč sestávající z dlužné části jistiny ve výši 8 856,68 Kč a dlužné části souhrnného poplatku ve výši 5 880,84 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 17 797,32 Kč a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 14 737,52 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný na dlužné částky ničeho neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala žalobu ze svého rozhodnutí částečně zpět, a to co do nároku ze smlouvy o půjčce [číslo]. Soud tak v tomto rozsahu řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o.s.ř.“ (výrok I. rozsudku). 4. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Ve věci tak bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 5. Ohledně nároku ze smlouvy o půjčce [číslo] soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán níže uvedený skutkový stav. 6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně předal v den podpisu smlouvy žalovanému hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 320 Kč k rukám zástupce věřitele, činila 16 640 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce [číslo]). Žalovaný na půjčku splatil celkovou částku ve výši 7 117,52 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky z uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). K úhradě zbývající dlužné částky byl žalovaný bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“). Podle § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč.zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 a 41 obč.zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 524 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupuje v tomto vztahu jako spotřebitel, je na místě aplikovat i příslušná ustanovení obč.zák. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud tedy aplikoval zejména ust. § 55 a § 56 odst. 1, 2 obč.zák., podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce o výši jistiny 10 000 Kč, kterou žalovaný prokazatelně převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 10. Žalovaný se v uzavřené smlouvě o půjčce zavázal, že věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč. Tento pojem není ve smlouvě ani podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč.zák.) nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč.zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 215/2015 a 27 Co 219/2015 či např. 30 Co 216/2017, 30 Co 217/07, 30 Co 218/2017. 11. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). V daném případě výše ujednaného souhrnného poplatku odpovídá úroku ve výši cca 67 % ročně z poskytnuté jistiny, tedy ve výši, která i trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů výrazně převyšuje. Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč.zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyšš