Okresní soud v Kolíně 18 C 45/2026-60 – Odbory

Žalobce se domáhá zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , částkou 2 000 Kč měsíčně. Při jednání žalobce upřesnil, že požaduje zvýšení výživného na částku 3 000 Kč měsíčně, a to od 1. 11. 2025. Žalobce nadále studuje v denní formě studia na Středním odborném učilišti , adresa, , a proto není schopen živit se sám, má náklady na ubytování na internátu, stravování, dopravu do školy a na individuální praxi, jakož i náklady na školní potřeby a další běžné potřeby odpovídající jeho věku. Měsíčně hradí za internát a stravu přibližně částku 4 000 Kč, přičemž polovinu této částky mu poskytuje matka. Od listopadu 2025 do dubna 2026 vykonával vždy po dobu přibližně deseti dnů v měsíci individuální praxi, na kterou dojížděl do , adresa, . Náklady na dopravu činily přibližně 2 230 Kč měsíčně. Za výkon praxe žalobce obdržel přibližně 2 000 Kč měsíčně. Uvedl, že se snaží nalézt brigádu. Pobíral rovněž příspěvek na dítě, asi 1 580 Kč měsíčně. Žalobce žije v domácnosti matky, v domácnosti jí pomáhá, finančně však na její provoz nepřispívá. Při jednání dne 24. 8. 2026 žalobce potvrdil, že žalovaný výživné hradí, zasílá mu částku 2 600 Kč měsíčně a žádné dlužné výživné není.2. Žalovaný s požadovaným zvýšením výživného nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že žalobci již dobrovolně hradí částku 2 600 Kč měsíčně, ačkoli soudem stanovené výživné činí pouze 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí přibližně 25 000 Kč. Má celkem tři vyživovací povinnosti, k žalobci a ke dvěma nezletilým dcerám, na jejichž výživu hradí celkem částku 5 200 Kč měsíčně. Žalobci posílá částku 2 600 Kč měsíčně přibližně od července 2024. Za bydlení pro sebe a svou manželku hradí částku 5 000 Kč měsíčně, doprava do zaměstnání jej stojí přibližně 1 500 Kč měsíčně, za léky vynakládá částku 500 Kč měsíčně a za stravu přibližně 3 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně. Dále hradí životní pojištění ve výši 1 200 Kč měsíčně a pojištění související s výkonem zaměstnání ve výši 2 500 Kč. Jeho manželka dosahuje příjmu přibližně 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný k úhradě dlužného výživného uvedl, že dlužné výživné zaplatil v dubnu 2026 na účet bývalé manželky. Současně uvedl, že částka 2 600 Kč, kterou žalobci zasílá, představuje běžné výživné, nikoli splátku dlužného výživného.3. Soud v řízení provedl důkazy listinami předloženými účastníky a výslechem účastníků podle § 131 o. s. ř. Provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí.4. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13.1.2026 č.j. , spisová značka, z odůvodnění bod 1. soud zjistil, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci č.j. , spisová značka, ze dne 2. 7. 2024 částkou 2 000 Kč měsíčně.5. Z potvrzení o denním studiu soud zjistil, že žalobce je studentem denní formy studia ve školním roce 2025/2026 na Středním odborném učilišti , adresa, .6. Z oznámení o podpoře v nezaměstnanosti soud zjistil, že matce žalobce byla dne 31.7.2025 přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 6 767 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5 413 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců, ve výši 4 962 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu.7. Z výplatního lístku žalovaného za únor 2026 soud zjistil, že žalovanému byla za tento měsíc vyúčtována hrubá mzda ve výši 28 553 Kč a čistá mzda ve výši 19 848 Kč.8. Z výplatního lístku žalovaného za březen 2026 soud zjistil, že žalovanému byla za tento měsíc vyúčtována hrubá mzda ve výši 33 278 Kč a čistá mzda ve výši 25 453 Kč.9. Z výplatního lístku žalovaného za duben 2026 soud zjistil, že žalovanému byla za tento měsíc vyúčtována hrubá mzda ve výši 30 981 Kč a čistá mzda ve výši 25 118Kč.10. Z přehledu nákladů žalobce ve škole za školní rok 2025/2026 soud zjistil, že žalobci v uvedeném školním roce vznikaly náklady na stravné, ubytování a sešity celkem 34 448 Kč.11. Z příjmových pokladních dokladů za období od července 2024 do března 2026 soud zjistil, že za období od července 2024 do března 2026 žalovaný měsíčně hradil 2 000 Kč za ubytování na adrese , adresa, , za období od dubna 2026 do června 2026 žalovaný měsíčně hradil 2 500 Kč za ubytování na adrese , adresa, .12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za rok 2025 soud zjistil, že z tohoto účtu byly provedeny platby 18.2.2025 manželka 6 000 Kč, 18.2.2025 pojistka životní 650 Kč,18.2.2025 pojištění 2 000 Kč, 18.2.2025 manželka 1 000 Kč, 16.3.2025 manželka 6 000 Kč, 16.3.2025 pojistka životní 900 Kč,16.3.2025 pojištění 2 500 Kč, 30.3.2025 , jméno FO, výživné 700 Kč, 17.4.2025 manželka 3 200 Kč, 17.4.2025 pojistka životní 800 Kč,17.4.2025 pojištění 1 000 Kč, 17.4.2025 , adresa, 200 Kč,25.4.2025 , adresa, Kč, 25.4.2025 manželka 400 Kč, 14.5.2025 manželka 3 600 Kč, 15.5.2025 pojistka životní 650 Kč,15.5.2025 pojištění 2 000 Kč, 14.5.2025 , adresa, 500 Kč, 15.6.2025 manželka 3 600 Kč, 15.6.2025 pojistka životní 850 Kč,15.6.2025 pojištění 2 000 Kč, 15.6.2025 , adresa, 500 Kč, 15.7.2025 manželka 3 600 Kč, 15.7.2025 pojistka životní 850 Kč,15.7.2025 pojištění 2 000 Kč, 15.7.2025 , adresa, 500 Kč, 15.8.2025 manželka 3 600 Kč, 15.8.2025 pojistka životní 900 Kč,15.8.2025 pojištění 2 000 Kč, 15.8.2025 , adresa, 500 Kč, 12.9.2025 manželka 3 600 Kč, 12.9.2025 pojistka životní 900 Kč,12.9.2025 pojištění 2 000 Kč, 12.9.2025 , adresa, 500 Kč, 14.10.2025 manželka 3 600 Kč, 14.10.2025 pojistka životní 950 Kč,14.10.2025 pojištění 2 000 Kč, 14.10.2025 , adresa, 500 Kč, 14.11.2025 manželka 3 600 Kč, 14.11.2025 pojistka životní 660 Kč,14.11.2025 pojištění 2 000 Kč, 14.11.2025 , adresa, 500 Kč, 13.12.2025 manželka 3 600 Kč, 13.12.2025 pojistka životní 880 Kč,13.12.2025 pojištění 2 000 Kč, 13.12.2025 , adresa, 600 Kč.13. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od ledna do června 2026 soud zjistil, že z tohoto účtu byly provedeny platby 16.1.2026 pojistka životní 880 Kč,16.1.2026 pojištění 2 000 Kč, 16.1.2026 , adresa, 500 Kč, 13.2.2026 pojistka životní 900 Kč,13.2.2026 pojištění 2 000 Kč, 13.2.2026 , adresa, 600 Kč, 13.2.2026 manželka 3 600 Kč, 13.2.2026 manželka 600 Kč, 13.3.2026 pojistka životní 900 Kč,13.3.2026 pojištění 3 000 Kč, 13.3.2026 , adresa, 500 Kč, 13.3.2026 manželka 5 200 Kč, 13.3.2026 manželka 13 200 Kč dlužné, 15.4.2026 pojistka životní 900 Kč,15.4.2026 pojištění 3 533Kč, 15.4.2026 , adresa, 700 Kč, 15.5.2026 pojistka životní 900 Kč,15.5.2026 pojištění 3 000 Kč, 15.5.2026 , adresa, 600 Kč, 15.5.2026 manželka 5 200 Kč, 14.6.2026 pojistka životní 900 Kč,14.6.2026 pojištění 3 000 Kč, 14.6.2026 , adresa, 600 Kč, 14.6.2026 manželka 5 200 Kč.14. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce hradí za internát a stravu celkem částku 4 000 Kč měsíčně, přičemž polovinu této částky mu poskytuje matka. Od listopadu 2025 do dubna 2026 vykonával individuální praxi, vždy po dobu deseti dnů v měsíci. Na praxi dojížděl do , adresa, , přičemž náklady na dopravu činily přibližně 2 230 Kč měsíčně. Za výkon praxe si vydělal přibližně 2 000 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že se snaží nalézt brigádu, pobírá příspěvek na dítě ve výši 1 580 Kč měsíčně, v domácnosti matce pomáhá, finančně jí však na provoz domácnosti nepřispívá. Žalobce dále uvedl, že mu žalovaný zasílá částku 2 600 Kč měsíčně, z níž podle jeho tehdejšího vyjádření představovala částka 2 000 Kč běžné výživné a částka 600 Kč úhradu dlužného výživného.15. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný dosahuje čistého měsíčního příjmu přibližně 25 000 Kč. Má celkem tři vyživovací povinnosti. Na dvě nezletilé dcery hradí jejich matce celkem částku 5 200 Kč měsíčně a žalobci zasílá částku 2 600 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že žalobci hradí tuto částku přibližně od července 2024. Za bydlení pro sebe a manželku platí částku 5 000 Kč měsíčně, za dopravu do zaměstnání přibližně 1 500 Kč měsíčně, za léky přibližně 500 Kč měsíčně a za stravu částku od 3 000 Kč do 4 000 Kč měsíčně. Životní pojištění hradí ve výši 1 200 Kč měsíčně a pojištění související s výkonem práce ve výši 2 500 Kč. Jeho manželka dosahuje příjmu přibližně 15 000 Kč měsíčně.16. Žalovaný dále k předloženým příjmovým pokladním dokladům uvedl, že zachycují platby za ubytování jednoho z manželů a že celkové náklady obou manželů na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně. K výpisům z účtu uvedl, že účet je veden na jeho manželku, avšak manželé jej užívají společně. Platby označené jako „manželka“ podle jeho vyjádření představovaly výživné na nezletilé děti, platby označené jako „pojistka životní“ úhrady životního pojištění a platby označené jako „pojištění“ úhrady pojištění souvisejícího s výkonem jeho zaměstnání.17. Z provedeného dokazování soud zjistil, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobce ve školním roce 2025/2026 studuje v denní formě studia na Středním odborném učilišti , adresa, . Náklady na stravování, ubytování a sešity činily celkem 34 448 Kč. Za internát a stravu hradí přibližně 4 000 Kč měsíčně, z toho polovinu mu poskytuje matka. Od listopadu 2025 do dubna 2026 vykonával individuální praxi, na kterou dojížděl do , adresa, s náklady přibližně 2 230 Kč měsíčně, přičemž za výkon praxe si vydělal přibližně 2 000 Kč měsíčně. Jeho vlastní příjem byl pouze dočasný a nepostačoval k úhradě jeho pravidelných potřeb. Matka žalobce byla nezaměstnaná a pobírala podporu v nezaměstnanosti, na výživě žalobce se podílí zajištěním bydlení a příspěvkem na náklady internátu a stravování. Žalovaný je zaměstnán, jeho čistá mzda činila v únoru 2026 částku 19 848 Kč, v březnu 2026 částku 25 453 Kč a v dubnu 2026 částku 25 118 Kč, v průměru tedy 23 473 Kč měsíčně. Vedle vyživovací povinnosti k žalobci má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, na jejichž výživu hradí celkem 5 200 Kč měsíčně. Dále hradí náklady na bydlení, dopravu do zaměstnání, léky a stravu. Z výpisů z účtu bylo rovněž zjištěno, že žalovaný pravidelně hradí životní pojištění a pojištění související s výkonem jeho práce, přičemž souhrnná výše těchto plateb se v jednotlivých měsících pohybovala přibližně od 2 650 Kč do 4 433 Kč.18. Po právní stránce soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“.19. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.20. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.21. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).22. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.23. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.24. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.25. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností se sám živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2155/09). Dosažením zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnost hmotněprávní význam, neboť se mohou vyskytnout okolnosti, které i zletilému dítěti zcela nebo zčásti brání, aby se uživilo samo.26. Žalobce studuje na Středním odborném učilišti , adresa, , a soustavně se tak připravuje na budoucí povolání. Jeho příjem z individuální praxe ve výši přibližně 2 000 Kč měsíčně byl pouze dočasný a byl spojen s náklady na dopravu do , adresa, ve výši přibližně 2 230 Kč měsíčně. Tento příjem proto nepostačoval ani k úhradě nákladů spojených s praxí, natož k zajištění ostatních životních a studijních potřeb žalobce. Žalobce tak dosud není schopen sám se živit. Od poslední úpravy výživného rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , částkou 2 000 Kč měsíčně, došlo k podstatné změně poměrů. Žalobce pokračuje v denním studiu a vznikají mu pravidelné náklady na ubytování, stravování, školní potřeby a dopravu. Náklady na stravování, ubytování a sešity činily ve školním roce 2025/2026 celkem 34 448 Kč. Vedle toho žalobce hradí běžné potřeby odpovídající jeho věku. Původně stanovené výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně proto již jeho odůvodněným potřebám neodpovídalo. Matka žalobce plní svou vyživovací povinnost tím, že žalobci poskytuje bydlení, hradí polovinu nákladů na internát a stravování a zajišťuje jeho další běžné potřeby. V rozhodném období byla nezaměstnaná a pobírala podporu v nezaměstnanosti.27. Žalovaný dosahoval v únoru až dubnu 2026 průměrného čistého příjmu 23 473 Kč měsíčně. Soud přihlédl k jeho dalším dvěma vyživovacím povinnostem k nezletilým dětem, na jejichž výživu hradí celkem 5 200 Kč měsíčně, i k jeho přiměřeným nákladům na bydlení, dopravu do zaměstnání, léky a stravu. Soud se zabýval také platbami žalovaného na životní pojištění a pojištění související s výkonem zaměstnání. Při stanovení výživného však nelze od příjmu povinného mechanicky odečíst veškeré jím hrazené výdaje. Je třeba rozlišovat mezi nezbytnými životními náklady a výdaji, jejichž vznik, výši nebo další trvání může povinný ovlivnit. Soud proto tyto platby nepominul, nepřiznal jim však stejnou váhu jako nezbytným nákladům na bydlení, stravu, léky a dopravu do zaměstnání. Dobrovolně převzatý smluvní závazek, případně tvorba vlastní majetkové rezervy, nemůže mít přednost před zákonnou vyživovací povinností k dítěti, které se dosud není schopno samo živit.28. Při stanovení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně soud zohlednil jak odůvodněné potřeby žalobce, tak příjmové poměry žalovaného, jeho další dvě vyživovací povinnosti a nezbytné životní náklady. Částka 3 000 Kč nepředstavuje úhradu veškerých potřeb žalobce žalovaným, ale pouze přiměřený podíl žalovaného na jejich zajištění. Na výživě žalobce se nadále podílí jeho matka a v omezeném rozsahu se na ní v době výkonu praxe podílel také žalobce.29. Soud přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný již před rozhodnutím soudu poskytoval žalobci částky pohybující se převážně od 2 500 Kč do 2 700 Kč měsíčně a při skončení dokazování nebylo mezi účastníky sporné, že hradí 2 600 Kč měsíčně. Zvýšení na částku 3 000 Kč tak oproti fakticky hrazené částce představuje pouze 400 Kč měsíčně. Takové zvýšení neohrožuje úhradu nezbytných životních potřeb žalovaného nebo plnění jeho dalších vyživovacích povinností. Soud proto dospěl k závěru, že částka 3 000 Kč měsíčně odpovídá odůvodněným potřebám žalobce i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného a současně přiměřeně zohledňuje jeho další vyživovací povinnosti.30. Soud proto zvýšil výživné z částky 2 000 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně od 1. 11. 2025, tedy od počátku měsíce, v němž byla žaloba podána a kdy již existovaly zvýšené potřeby žalobce spojené se studiem a individuální praxí. Tím bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku.31. Za období od 1. 11. 2025 do 31. 8. 2026 činilo výživné podle nově stanovené výše celkem 30 000 Kč. Žalovaný v tomto období uhradil celkem 26 000 Kč, proto vznikl nedoplatek ve výši 4 000 Kč.32. S ohledem na výši nedoplatku, příjem žalovaného a jeho další vyživovací povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povolil žalovanému zaplatit nedoplatek v měsíčních splátkách po 400 Kč, splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem září 2026, pod ztrátou výhody splátek. Tím bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku.33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, žádné prokázané náklady řízení mu však nevznikly. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.