4 C 228/2020-49 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka]. Žalovaná úvěr ani na výzvu věřitele nesplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání dne [datum] se nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (uzavřené distančním způsobem) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec do výše limitu [částka] a žalovaná se zavázala splácet jej s úrokovým navýšením 10,50 % měsíčně (tj. 126 % ročně). Z platebních informací (č.l. 11) a podrobností o poskytnuté půjčce (č.l. 8) bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne [datum] částku [částka]. Z uvedených listin je zřejmé, že částka [anonymizována dvě slova] nepředstavuje čerpaný úvěr, nýbrž blíže nespecifikované vynaložené náklady (2 x [částka]) a úrok za období čerpání ([částka]). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky [částka] a nákladů právního zastoupení [částka]. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 10,5 % měsíčně (126 % ročně) je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně), což však úroková sazba v předmětné věci více než pětkrát převyšuje. Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na její podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši [částka] (nikoli [částka]) představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na třídenní lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbytku soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.). 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., v daném případě měla žalobkyně procesní úspěch v rozsahu 80 %, žalovaná v rozsahu 20 %, je proto povinna platit žalobkyni 60 % jejích nákladů. Náklady žalobkyně představuje odměna za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po [částka] (tj. [částka]), 3x režijní paušál po [částka] dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. [částka]), 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku [částka], 60 % představuje částku [částka]. V daném případě bylo v případě prvních tří úkonů právní služby postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).