5 C 202/2021-35 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum] a dále tento požadovala z jistiny ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované hotovost ve výši [částka] v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka] uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byla žalovaná dopisem informována. Žalobou uplatněná částka proto tvoří toliko rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou skutečně uhrazenou ve výši [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od data následujícího po splatnosti poslední splátky. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaná nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum], a to dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jež byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl [datum] dán k poštovní přepravě (doloženo oznámením i podacím lístkem). Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě v den podpisu smlouvy byla žalované předána hotovost ve výši [částka]. Uvedené bylo prokázáno smlouvou i žádostí o úvěr. Z celkové poskytnuté částky žalovaná uhradila toliko [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by z titulu uvedené smlouvy uhradila žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkou poskytnutou [částka] a žalovanou dosud uhrazenou [částka] je částkou, kterou má žalovaná povinnost žalobkyni uhradit. Soud se rovněž ztotožnil s právním posouzením žalobkyně, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následující o. z., neboť uvedená a k důkazu předložená smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., neboť dle uvedené smlouvy měla žalovaná kromě poskytnuté částky hradit též poplatky, úrok. Uvedené poplatky však v součtu činí více jak 50 % poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka]. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové míře, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Také je obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky úvěru. Jak bylo již výše uvedeno, smlouva byla shledána soudem absolutně neplatnou, proto z ní nelze dovodit závazek žalované poskytnuté peněžité plnění žalobkyni vrátit nejpozději do [datum], tedy do data, na který připadla splatnost poslední splátky. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Takováto výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě [datum]. Dle § 573 o. z. se oznámení - výzva k plnění dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Z obsahu této výzvy je zřejmé, že žalovaná měla plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučinila, dnem [datum] se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá ji povinnost k úhradě úroku z prodlení. S ohledem na shora prezentovaný závěr soud žalobě vyhověl co do úroku z prodlení jdoucího od [datum] do zaplacení, vycházel z ustanovení § 1968, 1970 o. z. a z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedeného vládního nařízení však výše úroku ke zmíněnému datu prodlení činí 8, 25 %, nikoli žalobkyní požadovaných 10 % ročně, proto žaloba byla zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. S ohledem na prezentovaný závěr byla žaloba zamítnuta též v rozsahu vymezeném ve výroku II. rozsudku. Z informace o zpracování osobních údajů, jakož i ze zařazení zákazníka do pojistného programu nebyla pro věc dovozena žádná zjištění. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, má proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. V této souvislosti soud užil rovněž ustavení § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě peněžitého plnění jak doloženo předžalobní upomínkou datovanou [datum] a podacím lístkem. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, třemi režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.