5 C 212/2021-37 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum]. Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovaný obdržel hotovost v den podpisu smlouvy ve výši [částka]. Zavázal se tuto částku včetně úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnosti [částka] a odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však dosud uhradil toliko [částka]. Předmětem žaloby je proto rozdíl mezi částkou skutečně poskytnutou [částka] a žalovaným uhrazenou [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení. Jde-li o kapitalizovaný úrok z prodlení, žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok zákonný 9,75 % ročně z dlužné jistiny, kdy prodlení je datováno dnem následujícím po splatnosti poslední splátky. Dále se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za období [datum] do [datum]. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému hotovost v den podpisu smlouvy [částka]. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně kapitalizovaného úroku [částka], odměny za administrativní činnosti [částka] a odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] uhradit v 60 týdenních splátkách po [částka], při splatnosti poslední splátky [datum]. Žalovaný však uhradil toliko [částka]. Předmětem žaloby je rozdíl mezi částkou skutečně poskytnutou a žalovaným uhrazenou. Veškeré shora specifikované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, neboť u nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy – seznamu, výpisu z obchodního rejstříku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze – seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figurují obě pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum], jak doloženo oznámením, který byl dán k poštovní přepravě [datum], jak zřejmé z podacího lístku. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním záměrům. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel celkem ve dvou případech s žalovaným smlouvu o zápůjčce, a to dne [datum] a [datum], na jejichž základě převzal žalovaný hotovost ve výši [částka] a [částka] v den podpisu jednotlivých smluv. Uvedené bylo prokázáno jednotlivými smlouvami. Z celkové poskytnuté částky [částka] žalovaný uhradil [částka] a z částky [částka] - [částka], jak vyplynulo z žalobních tvrzení, podpořených tabulkami umoření. Žalovaný ostatně netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by z titulu jednotlivých smluv uhradil žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci více. Soud proto uzavřel, že rozdíl mezi částkami poskytnutými žalovanému a žalovaným dosud uhrazenými jsou ty, které má povinnost žalobkyni zaplatit, proto žalobě co do částky [částka] a [částka] bylo vyhověno, jak z výroku rozsudku pod bodem I., III. je patrno. Soud se ztotožnil s právním posouzením dané věci stran žalobkyně, že jde o plnění z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. V tomto směru je nutné uvést, že obě smlouvy jsou neplatná právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona, kdy soud k ní přihlédne i bez návrhu. V daném případě všechny tři smlouvy byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. o. z., kdy dle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Takováto jednání pak musí být považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení dovolávat. Soud považuje daná jednání za neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. z toho důvodu, že v jednotlivých smlouvách jsou nastaveny vysoké poplatky, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky byly určeny a proč v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z jednotlivých transakcí. V jednotlivých případech uvedené poplatky dosahují více jak 50 % poskytnuté částky. Tyto výše odměn vztažmo k půjčeným částkám soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud má za to, že je zcela nepřiměřené, aby věřitel si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedených smluv, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze podpůrný charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je rovněž obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Vzhledem k tomu, jak bylo popsáno shora, jedná se o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě jednotlivých peněžitých plnění. Takováto výzva byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávek datovaném [datum] (doloženo oznámením), jež bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum] (doloženo podacím lístkem), a ve světle § 573 o. z. doručeno žalovanému [datum]. Dle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do 10 dnů ode dne doručení, tzn. do [datum]. Pokud tak neučil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej dle § 1968, § 1970 o. z., povinnost k úhradě též úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a tato ke dni prodlení činila 8,25 % ročně nikoli požadovaných 9 %, 9,75 %. Soud proto co do výše úroku z prodlení 1,5 % a 0,75 % ročně v tomto směru žalobu zamítl, jak z výroků II. IV. rozsudku je patrno. S ohledem na shora uvedený právní názor soud žalobu co do kapitalizovaných úroků z prodlení, jakož i úroků z prodlení požadovaných od [datum] do [datum] zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod body II., IV. je patrno. Soud nedovodil okamžik prodlení ode dne následujícího po dni, na který připadla splatnost poslední splátky dle obsahu jednotlivých smluv, a to proto, jak bylo výše uvedeno, jednotlivé smlouvy byly soudem shledány absolutně neplatnými, proto z nich nelze dovozovat závazek žalovaného poskytnout plnění žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci, do určitého data, tedy do data ve smlouvách uvedeného. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch v 83 % předmětu sporu, neúspěch v 17 %, má proto právo na 66 % účelně vynaložených nákladů. V této souvislosti soud vycházel rovněž z § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] vyzván k úhradě žalobou uplatněné částky, jak doloženo předžalobní výzvou i podacím lístkem. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, třemi režijními paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Součet položek činí [částka], když 66 % předst