5 C 288/2020-29 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i nákladů řízení ve výši [částka]. Konstatovala, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem – metrem – linkou C veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní, čímž uzavřela smlouvu o přepravě osob. Přepravnímu kontrolorovi se však neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné ve výši [částka] ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] neuhradila, a to i přes písemnou upomínku ze dne [datum] právního zástupce žalobkyně. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalobkyně nedostavila, neomluvila, byť předvolání k jednání jí bylo doručeno dnem [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně, když u jmenované byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]) ustanovil žalované podle § 29 odst. 3 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu opatrovníka – [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soudem ustanovený opatrovník na jednání soudu dne [datum] rozhodnutí ponechal zcela na úvaze soudu. Soud z úřední činnosti zjistil, a to konkrétně z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně z rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (právní moc [datum]), že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti tak, že nebyla schopna hospodařit s finančními prostředky nad [částka] týdně, spravovat své jmění, uzavírat jakékoli smlouvy, zejména smlouvu kupní, darovací, leasingovou, smlouvy o půjčkách, úvěrech, smlouvy týkající se nemovitostí, či jiné smlouvy majetkové povahy, uzavírat smlouvy o sociálních službách, jednat samostatně před úřady, pořizovat závěť, dědickou smlouvu, dovětek, prohlášení o vydědění, rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity. Nebyla schopna činit pracovněprávní úkony bez dohledu. Soud při svém rozhodování tehdy vycházel ze závěru znaleckého posudku znalkyně z oboru [anonymizováno], odvětví [anonymizováno] a z její výpovědi, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy žalovaná trpěla emočně nestabilní poruchou osobnosti, tato duševní porucha je celoživotní a současnými komplexními léčebnými metodami minimálně ovlivnitelná. V důsledku této duševní poruchy pak posuzovaná byla schopna jen omezeně právně jednat a posuzované hrozila jejím právním jednáním závažná újma. [název soudu] svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zahájil řízení o omezení svéprávnosti žalované, rovněž řízení o opatrovnictví jmenované, usnesení nabylo právní moci [datum], a jak bylo zjištěno z obsahu spisu zn. [spisová značka], dané řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, soud nadále činí kroky ke zjištění pobytu žalované. Z tvrzení žalobkyně, jež bylo podpořeno zápisem o provedené přepravní kontrole, bylo prokázáno, že žalovaná dne [datum] cestovala metrem – linkou C veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, když se přepravnímu kontrolorovi neprokázala jízdním dokladem. Jízdné ve výši [částka] ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] na místě neuhradila. Uvedené částky neuhradila i přes písemnou upomínku ze dne [datum] (listinný důkaz na č. l. 17 spisu). Pokud by soud odhlédl od [anonymizováno] stavu žalované (viz pojednáno shora), bylo by možné uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva dle § 2550 o. z., a to smlouva o přepravě osob. Tato smlouva je však dvoustranným právním jednáním, kdy na stranách obou zúčastněných stran je nutné, aby byla splněna podmínka svéprávnosti ve smyslu § 15 odst. 2 o. z. [anonymizováno] je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). S ohledem na shora prezentované závěry znaleckého posudku z oboru [anonymizováno] – odvětví [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], však soud dospěl k závěru, že žalovaná již v roce [rok] nebyla plně svéprávná, což ve svém důsledku vedlo i k omezení její svéprávnosti rozsudkem [název soudu]. [role v řízení] ve svém posudku zkonstatovala, že žalovaná trpí takovou duševní poruchou, kterou nelze medikamentózně stabilizovat, tato je komplexními léčebnými metodami minimálně ovlivnitelná. Soud proto uzavřel, že žalovaná i v době, kdy nastoupila do metra linky C, tj. [datum], touto emočně nestabilní poruchou osobnosti trpěla, když znalkyně uzavřela, že jde o duševní poruchu celoživotní. V důsledku této poruchy pak žalovaná nebyla a nadále není schopna porozumět důsledkům uzavírání jakékoli smlouvy, tedy i smlouvy přepravní. Za dané situace soud uzavřel, že mezi účastnicemi řízení nebyla dne [datum] uzavřena platně smlouva přepravní v intencích § 2550 o. z., kdy vztah účastnic je nutné posuzovat v intencích § 2991 a následující o. z., jako bezdůvodné obohacení, kdy žalovaná, tím, že nastoupila do veřejného hromadného prostředku provozovaného žalobkyní, využila tak služeb žalobkyní s tímto nástupem spojenou, je proto povinna hradit výši obvyklého dopravného v daném místě a čase, které s ohledem na tarif jízdného žalobkyně činí [částka]. Žalobkyně je výhradním provozovatelem veřejné hromadné dopravy osob – metra. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl co do částky [částka], tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., neboť žalobkyně byla vyzvána dne [datum] k úhradě částky [částka] (mimo jiné), jak zřejmé z obsahu listinného důkazu, a to zápisu o provedené přepravní kontrole. Soud co do částky [částka] a jejího příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, neboť nárok na zaplacení částky [částka] by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by byla platně uzavřena přepravní smlouva, což v tomto případě nebylo. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaná měla neúspěch v poměrně nepatrné části předmětu sporu, měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud však v daném případě užil ustanovení § 150 o. s. ř., kterým lze odstranit přílišnou tvrdost. Žalobkyně totiž nemohla vědět, že žalovaná není plně svéprávná, tedy že není schopna vlastním právním jednáním nabýt pro sebe práva, případně zavázat se k určité povinnosti. Toto bylo možné odhalit až znaleckým zkoumáním. Soud za daného stavu věci proto žalované nepřiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.