5 C 309/2020-32 — Okresní soud v Klatovech

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhal žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit byt [číslo] situovaný v přízemí domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec]. Konstatoval, že je výlučným vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], v němž je situován byt [číslo] který užívala a fakticky užívá žalovaná (dále jen předmětný byt). Mezi účastníky byla uzavřena [datum] nájemní smlouva, v níž bylo sjednáno nájemné ve výši [částka] měsíčně splatné ke každému 15. dni v měsíci. Žalovaná [datum] vypověděla nájem předmětného bytu a stanovila si měsíční výpovědní dobu, což oznámila žalobci [datum]. Žalobce tento návrh akceptoval, nájemní vztah proto byl ukončen ke dni [datum]. Žalovaná však předmětný byt řádně nepředala, nevyklidila, nevrátila žalobci klíče. Žalobce tak nemá do bytu přístup, tento ani nemůže užívat. Žalobce osobně opakovaně žalovanou vyzýval k vyklizení a předání, na což nijak nereagovala, k vyklizení jí byla poskytnuta lhůta do [datum], následně do [datum] Ani jednu ze lhůt žalovaná nedodržela. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvil. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podpořena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z informace o pozemku vzal za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], jehož součástí je budova [adresa], objekt k bydlení. V uvedené budově se nachází byt [číslo] to v přízemí uvedené nemovitosti, který byl předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem dne [datum]. Z uvedené smlouvy vzal soud dále za prokázané, že nájem byl sjednán na dobu neurčitou, počal běžet dnem podpisu nájemní smlouvy, tj. dnem [datum]. Smluvní strany sjednaly výši nájemného [částka] a zálohy na služby ve výši [částka], splatné vždy k 15. dni v měsíci. Z listiny označené jako výpověď ze smlouvy o nájmu bytu (listinný důkaz na č. l. 5 spisu), bylo zjištěno, že tuto udělila žalovaná žalobci dne [datum] s tím, že vypovídá ke dni [datum] smlouvu o nájmu předmětného bytu s měsíční výpovědní lhůtou. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že tento výpověď akceptoval, i ukončení nájemního vztahu ke dni [datum], dle přání žalované. Žalobce tvrdil, žalovaná toto nerozporovala, že žalobci byt po ukončení nájemního vztahu, tedy po datu [datum] nepředala, byť jej [datum] od žalobce převzala, jak bylo prokázáno předávacím protokolem nájemného bytu (listinný důkaz na č. l. 6 spisu). Předmětný byt nepředala i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobce datovanou [datum], jež byla dána k poštovní přepravě [datum], jak doloženo dodejkou. Soud po právní stránce uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva dne [datum] dle § 2201 a následující o. z., jejímž předmětem byl byt, tak jak jej vymezuje § 2236 o. z. Smlouva měla písemnou formu, což bylo v souladu s § 2237 o. z. Žalovaná jako nájemkyně dala dne [datum] žalobci jako pronajímateli výpověď z předmětného nájmu, sama si určila výpovědní dobu 1 měsíc, byť tato nevyplývá ze smluvních ujednání obsažených v nájemní smlouvě (viz článek V. bod 3 nájemní smlouvy), avšak žalobce na ukončení nájemního vztahu ke dni [datum] přistoupil, tedy výpovědní dobu v délce 1 měsíce akceptoval. Soud proto uzavřel, že nájemní vztah skončil ke dni [datum] v souladu s § 2286 o. z. Podle § 2292 o. z. je povinností žalované jako nájemce odevzdat byt pronajímateli – žalobci, a to v den, kdy nájem končí. Tímto dnem byl datum [datum]. Žalovaná však této povinnosti nedostála, předmětný byt nevyklidila, neodevzdala, klíče nepředala žalobci. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, dosud užívá nadále byt, činí tak bez právního důvodu, žalobce se tedy právem domáhal ochrany svého vlastnického práva ve smyslu § 1042 o. z. žalobou na vyklizení. Soud s ohledem na výše uvedené proto uložil v rozsudku povinnost žalované vyklidit byt, učinil tak do 15 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu, který dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzval žalovanou k vyklizení předmětného bytu, na což nebylo adekvátně reagováno. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za 3 úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, dále 3 režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud pro úplnost dodává, že v žalobě byl žalobce označen – [celé jméno původního účastníka], [datum narození], avšak z předložených listinných důkazů, a to nájemní smlouvy, informace o pozemku, je zřejmé, že jde o [celé jméno žalobce] téhož data narození. Z výpisu z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že [celé jméno původního účastníka] s datem narození [datum] evidencí neprochází, evidencí prochází [celé jméno žalobce], [datum narození]. Soud proto v záhlaví daného rozsudku žalobce označil správným jménem, když má za to, že v žalobě došlo k písařské chybě.