8 C 221/2021-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o půjčce [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit a zaplatit jí dále souhrnný poplatek ve výši [částka], tzn. že se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku ve výši [částka], a to v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. [datum]. Žalovaná z titulu uzavřené smlouvy uhradila pouze částku v celkové výši [částka]. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena přechodnému věřiteli na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky, představovaná dlužnou jistinou, činila ke dni postoupení [částka]. K postoupení pohledávky na stávající žalobkyni pak došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni. O změně věřitele byla žalovaná informována přípisem ze dne [datum]. Za období ode dne postoupení pohledávky nebylo žalovanou na její dluh ničeho uhrazeno. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 5. Z předložené Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku v částce [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaná se tak uvedenou smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení celkové částky ve výši [částka], a to formou 53 týdenních splátek po [částka]. První splátka přitom byla splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem uvedené smlouvy žalovaná potvrdila, že převzala v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce pak byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o půjčce zaplatila pouze částku v celkové výši [částka], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy je dána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi přechodným věřitelem, na něhož byla předtím pohledávka postoupena společností [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. Postoupení pohledávky bylo žalované oznamováno předloženými dopisy postupitelů ze dne [datum] a ze dne [datum]. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o půjčce, když již jen s ohledem na výši sjednaného„ souhrnného poplatku“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 39 obč. zák., podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o půjčce uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 52 a násl. obč. zák., když ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., které nyní koresponduje s ustanovením § 1813 o. z., přímo výslovně zakazovalo ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního úkonu (jednání), které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 39 obč. zák. (nyní § 580 odst. 1 o. z.). Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěru jiného soudního rozhodnutí v obdobné věci. 7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel smlouvou o půjčce ze dne [datum] zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení jakéhosi, blíže ve smlouvě samotné nespecifikovaného, souhrnného poplatku v celkové výši [částka], tzn. že tento poplatek u poskytnuté půjčky v částce [částka] činí 69,6 % výše půjčené částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí půjčky či spíše spotřebitelského úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat na přiléhavé právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci (žalobkyní byla společnost [právnická osoba], na niž byla rovněž postoupena pohledávka vzniklá původně společnosti [právnická osoba]) dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za poskytnutí peněžní