8 C 228/2021-67 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a dále částku smluvní pokuty ve výši [částka]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě smlouvy o úvěru, kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly příslušné obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostní úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a rovněž i povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla následně postoupena stávající žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná tedy měla ke dni postoupení pohledávky dlužit z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z nesplacené jistiny ve výši [částka], z nesplaceného úroku ve výši [částka], z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši [částka]. Nad rámec postoupených částek žalobkyně dále žalobou požadovala i přiznání kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny pohledávky [částka] za období od [datum] do [datum] a náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky jistiny [částka] za období od [datum] do zaplacení. Na svůj závazek žalovaná uhradila pouze dne [datum] částku ve výši [částka]. Za období od [datum] do data této částečné úhrady, tj. do [datum], pak činí částka požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka]. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené nejdříve s datem [datum] a následně ve finální podobě s datem [datum] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr v částce [částka], za což se žalovaná zavázala zaplatit uvedené společnosti celkovou částku ve výši [částka], a to se splatností dne [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 264,44 % ročně. Délce splatnosti úvěru v rozsahu 30 dnů (počítáno od data uzavření původní smlouvy ze dne [datum]) tak v daném případě odpovídala výše úroku [částka]. Výše RPSN za celý úvěr činila 1 437,9 %. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly předložené Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019 [číslo]). V řízení bylo dále prokázáno, že sjednaná částka úvěru v celkové výši [částka] byla žalované poukázána formou postupných bezhotovostních převodů na její bankovní účet, realizovaných v období od [datum] do [datum]. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení relevantním způsobem zpochybněno, z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru uhradila pouze částku ve výši [částka]. V řízení pak byla prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, založená předloženou rámcovou Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, ve spojení s příslušným společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek. Postoupení předmětné pohledávky na základě realizační smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v podobě úroku v celkové výši [částka] dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu smlouvy, vyhotovený jednostranně úvěrující společností, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení úroku v celkové výši [částka], tzn. že tento úrok při sjednané délce splatnosti úvěru pouhých 30 dnů činil 264,44 % ročně. Takto sjednanou výši úroku (odměny) za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých r