8 C 306/2020-32 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným, která vznikla [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovaným dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to formou zápůjčky, v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku v celkové výši [částka], představovanou součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a uvedeného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkovou částku ve výši [částka]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaný tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku ve výši [částka], sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a z dlužné částky poplatku ve výši [částka]. Dále pak má žalovaný dlužit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z téže dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok v částce [částka] představuje úrok ve výši 29 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do data postoupení [datum]. 2. Žalovaný při jednání ve věci samé k návrhu na zahájení řízení uvedl, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] na straně jedné a žalovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále poplatek v celkové částce [částka], tvořený součtem kapitalizovaného úroku ve výši [částka], částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši [částka] a částky za administrativní činnost a komfortní splácení výši [částka] tzn. že žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši [částka], a to formou 45 týdenních splátek po [částka] s tím, že poslední splátka měla činit [částka]. První splátku se přitom žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem uvedené smlouvy žalovaný potvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce pak byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil poslední splátku dne [datum], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán opak. Právní předchůdkyně žalobkyně proto z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila v souladu s obsahem smluvních podmínek práva požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Celkem měl žalovaný dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce uhradit pouze částku ve výši [částka], jak ostatně vyplývá i z předložené tabulky umoření. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy o zápůjčce byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o zápůjčce, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů zápůjčky (či spíše spotřebitelského úvěru) v podobě poplatku v celkové výši [částka] dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o zápůjčce uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě n