8 C 222/2022-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 68 642 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 893,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 646,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 927 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 35 927 Kč od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, přičemž v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a ke dni [datum] dluh žalované zesplatnila a vyzvala ji k jeho okamžité úhradě. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkovou částku ve výši 20 920 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaná tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu celkovou částku ve výši 68 642 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 35 927 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 32 715 Kč. Dále pak má žalovaná dlužit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 5 646,53 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 893,65 Kč, úrok ve výši 24,6 % ročně z dlužné jistiny 35 927 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z téže dlužné jistiny 35 927 Kč od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok v částce 5 646,53 Kč představuje úrok ve výši 24,6 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 35 927 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 893,65 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný opět z dlužné jistiny ve výši 35 927 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. 2. Žalovaná při jednání ve věci samé k návrhu na zahájení řízení uvedla, že rozhodnutí o něm ponechává na úvaze soudu s tím, že pokud by jí byla k úhradě ukládána nějaká částka, požádala o to, aby jí povinnost k zaplacení byla stanovena v adekvátních pravidelných měsíčních splátkách v maximální výši 2 000 Kč měsíčně. Ke svým stávajícím osobním, příjmovým a majetkovým poměrům přitom žalovaná uvedla, že žije sama, je svobodná, nemá zatím žádné děti, je osobou samostatně výdělečně činnou, když v současné době je výrazně zatížena dluhy, které je nucena splácet, přičemž tyto dluhy v současné době činí částku cca 700 000 Kč. Z uvedeného důvodu proto žalované prakticky nezbývá k dispozici z výnosů jejího podnikání žádná volná dispoziční částka. Pravidelně měsíčně žalovaná hradí na nájemném částku 10 200 Kč, na úhradě sociálního a zdravotního pojištění částku ve výši cca 6 000 Kč a na úhradě telefonních poplatků částku ve výši cca 1 000 Kč. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši 43 952 Kč (dle smlouvy měla zápůjční úroková sazba činit po celou dobu trvání smlouvy 56,68 % ročně) a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se tedy zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 101 952 Kč, a to formou 36 měsíčních splátek po 2 832 Kč, vyplývajících z předloženého splátkového kalendáře. Předloženým výpisem z bankovního účtu své právní předchůdkyně žalobkyně v řízení prokázala, že sjednaná částka úvěru ve výši 40 000 Kč byla na účet žalované, specifikovaný v úvěrové smlouvě, poukázána dne [datum]. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila poslední platbu dne [datum], když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Celkem měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit částku ve výši 20 920 Kč. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů spotřebitelského úvěru v podobě jakéhosi, blíže nespecifikovaného, neurčitého a netransparentního„ administrativního“ poplatku v celkové výši 18 000 Kč a úroku ve výši 43 952 Kč, jehož výše přesahuje samotnou výši poskytnuté částky spotřebitelského úvěru, dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního