8 C 253/2022-45 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 642,37 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 199 Kč a dále částku smluvní pokuty ve výši 356,27 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla [právnická osoba] credit s.r.o., jež se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit uvedené společnosti dále poplatek ve výši 3 179 Kč, to vše se splatností do [datum], když žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do sjednaného data splatnosti tyto peněžní prostředky ani zčásti nevrátil a právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil žádnou částku. Ode dne [datum] se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou celkové částky ve výši 10 179 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak na žalobkyni postoupená pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 179 Kč, který byl společně s nesplaceným úrokem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 520 Kč a s poplatky za upomínání ve výši 500 Kč žalobou požadován jakožto kapitalizovaný úrok, ze zákonného úroku z prodlení z částky jistiny ve výši 7 000 Kč, jenž byl za období od [datum] do [datum] kapitalizován částkou 642,37 Kč s tím, že jako dále běžící byl žalobou uplatněn tento úrok z prodlení z částky 7 000 Kč až za období od [datum] do zaplacení, a ze smluvní pokuty ve výši 356,27 Kč. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 7F047 [číslo], uzavřené prostřednictvím webové stránky [webová adresa] mezi [právnická osoba] credit s.r.o. jako úvěrující na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že uvedená právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal pro případ, že by z jeho strany došlo k překročení doby splatnosti, vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a se sjednaným úrokem z úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve výši 36 % ročně. Úrok činil částku 207,12 Kč, poplatek samotný pak částku 2 971,88 Kč Celkem se tedy žalovaný uvedenou smlouvou zavázal k zaplacení částky ve výši 10 179 Kč (7 000 Kč + 207,12 Kč + 2 971,88 Kč), se splatností do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, tzn. do [datum]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu bylo čl. VIII, odst. 1 písm. d) úvěrové smlouvy sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Rovněž tak byla touto smlouvou sjednána povinnost žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení v podobě poplatků např. za odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč. Předloženým potvrzením o provedené platbě žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla dne [datum] na žalovaným ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 7 000 Kč. Žalovaný však neměl dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byl o zaplacení právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení byla prokázána předloženou Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou na základě předchozí Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] credit s.r.o. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši blíže nespecifikovaného sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru v celkové částce 2 971,88 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. 7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení jakéhosi poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 971,88 Kč, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce 7 000 Kč činí více než 42 % samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku (není zřejmé, jak byl určen a proč právě