8 C 134/2023-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši 1 008 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému téhož dne bankovním převodem vyplacen úvěr ve výši 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 030 Kč, poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Klidné spaní“ v celkové výši 330 Kč, poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Informační SMS servis“ v celkové výši 87 Kč, když žalovaný požádal 2x o odklad splatnosti úvěru celkově o 60 dnů, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do sjednaného data splatnosti žádnou částku žalobkyni nezaplatil. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu celkové částky ve výši 14 812 Kč vznikl žalobkyni i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné jistiny, na jejíž zaplacení mělo žalobkyni vzniknout právo dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku žalobkyně, které byly nedílnou součástí uzavřené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyně se rozhodla uplatnit vůči žalovanému tuto smluvní pokutu pouze za období od [datum] do [datum] v celkové výši 1 008 Kč. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, uzavřené dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 030 Kč a se žalovaným zvolenými poplatky za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána v nulové výši. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1 741,51 % Celkem se tedy žalovaný uvedenou smlouvou zavázal k zaplacení částky ve výši 14 534 Kč (11 200 Kč + 3 030 Kč + 110 Kč + 165 Kč + 29 Kč), a to s původní splatností do [datum], když s ohledem na 2x odloženou splatnost úvěru došlo následně k prodloužení konečné splatnosti úvěru do [datum] s tím, že celková dlužná částka se navýšila o dva sjednané měsíční poplatky po 110 Kč a o dva poplatky po 29 Kč a činila tak v konečném důsledku 14 812 Kč. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly předložené Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů a Sazebník. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek, platných od [datum], sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dále účelně vynaložených nákladů specifikovaných v Sazebníku žalobkyně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne [datum] na žalovaným ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 11 200 Kč. Žalovaný však neměl dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván i předžalobní výzvou, vyhotovenou dne [datum] právním zástupcem žalobkyně, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši (ve smlouvě samotné jinak blíže nespecifikovaného) stanoveného poplatku za sjednání úvěru v částce 3 030 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal žalobkyni k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 3 030 Kč, tzn. že pouhá výše tohoto poplatku u poskytnutého úvěru v částce 11 200 Kč činí cca 27 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, představované zejména takovým poplatkem za sjednání úvěru, tak soud ve vztahu k výši poskytnuté částky považuje za odporující dobrým mravům, když žalobkyně sice ve smlouvě deklaruje 0% úrokovou sazbu (čímž vlastně i sama popírá, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, neboť zde absentuje úrok jako pojmový znak úvěrové smlouvy), avšak tento úrok z úvěru je zastřen práv