8 C 6/2023-55 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Prachaticích dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 11 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 330 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 270 Kč od [datum] do [datum]. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované téhož dne bankovním převodem vyplacen úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč a poplatek za žalovanou zvolenou službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, to vše se splatností do [datum], když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do sjednaného data splatnosti žádnou částku žalobkyni nezaplatila. V důsledku prodlení žalované se splacením úvěru tak vznikl žalobkyni i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a sjednaných účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 4 330 Kč, které byly vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, s tím, že žalobkyně byla oprávněna náhradu těchto nákladů požadovat paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky ve výši 11 270 Kč, na jejíž zaplacení mělo žalobkyni vzniknout právo dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku žalobkyně, které byly nedílnou součástí uzavřené úvěrové smlouvy, se žalobkyně rozhodla uplatnit vůči žalované pouze za období od [datum] do [datum]. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 160 Kč a s poplatkem za žalovanou zvolenou službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána v nulové výši. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1 269,72 % Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala k zaplacení částky ve výši 11 270 Kč (9 000 Kč + 2 160 Kč + 110 Kč), a to se splatností do [datum]. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly předložené Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Sazebník. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek, platných od [datum], sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dále účelně vynaložených nákladů specifikovaných v Sazebníku žalobkyně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne [datum] na žalovanou ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 9 000 Kč. Žalovaná však neměla dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou dne [datum] právním zástupcem žalobkyně, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši (ve smlouvě samotné jinak blíže nespecifikovaného) stanoveného poplatku za sjednání úvěru v částce 2 160 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 2 160 Kč, tzn. že pouhá výše tohoto poplatku u poskytnutého úvěru v částce 9 000 Kč činí 24 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, představované zejména takovým poplatkem za sjednání úvěru, tak soud ve vztahu k výši poskytnuté částky považuje za odporující dobrým mravům, když žalobkyně sice ve smlouvě deklaruje 0% úrokovou sazbu (čímž vlastně i sama popírá, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, neboť zde absentuje úrok jako pojmový znak úvěrové smlouvy), avšak tento úrok z úvěru je zastřen právě tímto poplatkem, jehož prostřednictvím tak fakticky dochází k výraznému navýšení částky, kterou se žalovaná jako spotřebitel zavázala zaplatit, což samo o sobě je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností