8 C 89/2023-46 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 202,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 273,36 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 305,38 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla [právnická osoba] credit s.r.o., jež se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit uvedené společnosti dále poplatek ve výši 6 589 Kč, zahrnující i kapitalizovaný smluvní úrok, to vše se splatností do [datum], když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do sjednaného data splatnosti peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně řádně nezaplatila, neboť uhradila pouze částku ve výši 797,53 Kč, která byla alokována na jistinu úvěrové pohledávky. Ode dne [datum] se tak žalovaná ocitla v prodlení s úhradou celkové částky ve výši 20 791,47 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak na žalobkyni postoupená pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 202,47 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, který byl společně s nesplaceným úrokem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 216,38 Kč a s poplatky za upomínání ve výši 500 Kč žalobou požadován jakožto kapitalizovaný úrok v celkové výši 11 305,38 Kč a ze zákonného úroku z prodlení z částky jistiny ve výši 14 202,47 Kč, jenž byl za období od [datum] do [datum] kapitalizován částkou 1 273,36 Kč s tím, že jako dále běžící byl žalobou uplatněn tento úrok z prodlení z částky 14 202,47 Kč až za období od [datum], tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky na žalovanou, do zaplacení. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo], uzavřené dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] mezi [právnická osoba] credit s.r.o. jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že uvedená právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a se sjednaným úrokem z úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve výši 36 % ročně. Úrok činil částku 443,84 Kč, samotný poplatek za sjednání úvěru pak pro případ, že by ze strany žalované došlo k překročení doby splatnosti, činil částku 6 145,16 Kč Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala k zaplacení částky ve výši 21 589 Kč (15 000 Kč + 443,84 Kč + 6 145,16 Kč), se splatností do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, tzn. do [datum]. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla touto smlouvou sjednána mj. povinnost žalované k úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení v podobě poplatků (např. za odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč). Předloženým potvrzením o provedené platbě žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla dne [datum] na žalovanou ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná však měla dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy uhradit pouze částku ve výši 797,53 Kč, ačkoliv byla o zaplacení celé dlužné částky právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení byla prokázána předloženou Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek, účinnou od 14. 12. 2022 a uzavřenou na základě předchozí Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] credit s.r.o. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé. 6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši blíže nespecifikovaného poplatku za sjednání úvěru v celkové částce 6 145,16 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 6 145,16 Kč, tzn. že jenom tyto náklady (bez úroku z úvěru) u poskytnutého úvěru v částce 15 000 Kč činí téměř 41 % výše samotné úvěrové částky (RPSN činila 8 295,61 %). Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku (nadto není vůbec zřejmé, jak byl určen a proč právě v dané výši) věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Navíc ani nebylo prokázáno (ostatně