Okresní soud v Klatovech 4 C 149/2026-41 – Náklady řízení

zaplacení 20 192 Kč s příslušenstvím

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 192 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s úrokem a poplatky v částce 8 592 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud pouze částku 3 400 Kč.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaná se nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne , datum, . Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, ., dne , datum, . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako smlouva o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr v částce 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úroky a poplatky v celkové částce 8 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Jak uvedla žalobkyně a jak vyplývá z tabulky umoření, žalovaná na pohledávku již zaplatila částku 3 400 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .Soud se předně zabýval listinou označenou jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 10 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok a poplatky v částce 8 592 Kč. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří 86 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 10 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku již zaplatila částku 3 400 Kč, zbývá jí tedy doplatit částku 6 600 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení, nikoli však ve výši a od data požadovaného žalobkyní, ale až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis žalobkyně ze dne , datum, , který dle předloženého podacího lístku odeslala téhož dne a poskytla žalované lhůtu k úhradě dluhu v trvání do , datum, . S ohledem na uvedené se konstatuje, že žalovaná se ocitla v prodlení dnem , datum, , od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše k touto dni činila 11,5 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbývajícím rozsahu soud návrh žalobkyně výrokem II. zamítl, neboť nárok na příslušenství v rozsahu přesahujícím plnění uložené výrokem I. zde platně nevznikl.Na náklady řízení se vztahuje § 142 odst. 1 o.s.ř., převážně procesně úspěšné žalované však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Výrokem IV. soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb..