Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 168 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 12. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 701,65 Kč ve výši 0,1 % denně z jistiny za období 7. 12. 2024 až 10. 2. 2026. Konstatovala, že její právní předchůdce , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatil úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, pro případ prodlení byly sjednána smluvní pokuta. Pohledávka je tvořena jistinou 120 000 Kč, smluvním úrokem 48 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 51 720 Kč. Smluvní pokuta po zohlednění plateb činí 1 701,65 Kč za období 7. 12. 2024 do 10. 2. 2026 ve výši 0,1 % denně z jistiny. Původní věřitel poskytl úvěr žalovanému prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil , datum, převodem z účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 10. 2. 2026.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dne , datum, . Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smluv o postoupení pohledávek, jakož i seznamu postoupených pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek dne , datum, , na základě, které pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která tentýž den pohledávky postoupila na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 6. 2. 2026 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Uvedené bylo podpořeno obsahem oznámení.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že v ní je jako věřitel označena společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalovaný jako klient. Touto smlouvou se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši jistiny úvěru 10 000 Kč při zápůjční úrokové sazbě 40 % p. m. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku podle uvedené smlouvy včas a řádně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. RPSN činila 5512 %. Smlouva však nebyla podepsána, jak podloženo jejím textem. Dopisem ze dne , Anonymizováno, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru, když k uvedené listině nebyl předložen doklad o jejím odeslání. Z potvrzení o platbách, která korespondují s výpisem z účtu žalovaného, jakož i ze zprávy , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovaný je majitelem účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , když na tento účet byla dne , datum, připsána částka 10 000 Kč, dne , datum, 10 000 Kč a 20 000 Kč, dne , datum, 20 000 Kč, dne , datum, 30 000 Kč a dne , datum, 30 000 Kč, tedy celkem 120 000 Kč. Žalovaný nesporoval obdržení platby ve výši 120 000 Kč.5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla smluvními stranami podepsána, čímž písemná forma vyžadovaná § 104 zákona č. 257/2016 Sb. nebyla naplněna. Nedodržení písemné formy však neznamená neplatnost smlouvy o úvěru. Soud však tuto smlouvu hodnotil jako neplatné právní jednání, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednali, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Zápůjční úroková sazba činila 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně, což mnohonásobně převyšuje úrokové sazby obvyklé. Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, tak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci úrok činil 480 % ročně, a byl sjednán jako pevný po dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal smlouvu o úvěru neplatným právním jednáním, a proto vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Jak bylo již výše prokázáno, na účet žalovaného bylo připsáno celkem 120 000 Kč stran právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný uhradil celkem 50 018,35 Kč, neboť jak žalobkyně uvedla z celkové smluvní pokuty ve výši 51 720 Kč po zohlednění úhrad činí smluvní pokuta 1 701,65 Kč, což znamená, vycházeno z matematického postupu, že žalovaný musel zaplatit 50 018,35 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na uvedené částce žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci uhradil více. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 69 981,65 Kč, neboť tato představuje to, oč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Dle § 2993 o. z., tak žalobkyně má právo na vrácení toho, co plnila, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému ve výzvě datované 6. 2. 2026, která byla dána k poštovní přepravě 10. 2. 2026, jak doloženo obsahem výzvy i podacím lístkem a do dispozice žalovaného se dostala dne 13. 2. 2026 dle § 573 o. z. Z obsahu výzvy je zřejmé, že mělo být plněno do třech dnů, to znamená do 16. 2. 2026. Pokud žalovaný do 16. 2. 2026 neplnil, dnem následujícím, to je dnem 17. 2. 2026 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost dle § 1968, § 1970 o. z. k úhradě též úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení k uvedenému datu činila 11, 50 % ročně dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 12,75 % ročně.7. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno, když částka 48 000 Kč představuje úrok a částka 1 701,65 Kč smluvní pokutu. Ujednání o smluvních pokutách jsou i nadále existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, to je dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Dohoda o smluvní pokutě proto nebyla soudem shledána platnou, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh.8. Soud sice k důkazu provedl Všeobecné obchodní podmínky, občanský průkaz, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.10. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.11. Soudní poplatek v daném případě činí 6 086 Kč podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když žalobkyně zaplatila na poplatku 6 789 Kč, tedy více, než činila její poplatková povinnost. Z účtu soudu jí proto bude vrácena částka 703 Kč podle § 10 odst. 1, druhá věta zákona č. 549/1991 Sb. Pro úplnost je třeba dodat, že základem poplatku byl součet částky 120 000 Kč a 1 701,65 Kč, když 48 000 Kč představovalo úrok, tedy příslušenství pohledávky, jež nebylo samostatným předmětem řízení. Zde bylo vycházeno z § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.