14 C 260/2020-57 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58.432 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 4. 9. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání soudu se nedostavil. 3. Protože žalovaný byla pasivní, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a k těmto tvrzením provedl listinné důkazy žalobkyní označené: a) Z předsmluvního formuláře (sestaveného 4. 9. 2020 v 17: 20:30 hodin) soud zjistil, že dne 4. 9. 2018 byl žalovaný písemně (na šesti stranách) informována žalobkyní o podmínkách poskytnutí úvěru uvedeného níže. Z prohlášení klientů sestaveného 4. 9. 2018 v 17: 19:41 hodin soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že byl informován o podmínkách úvěru a o informacích o zprostředkovateli a poskytovateli úvěru. b) Z hodnocení klienta sestaveného 4. 9. 2018 v 17: 22:29 hodin soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného: příjem ze zaměstnání 20.500 Kč měsíčně ze zaměstnání, s náklady na bydlení 2.000 Kč měsíčně, ostatní 200 Kč, celkem výdaje 5.610 Kč měsíčně, včetně zohlednění životního minima 3.410 Kč, jako volné zdroje byla uvedena částka 13.890 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] soud zjistil, že žalovaný neměl žádný záznam v registru závazků; z výpisu z registru NRKI soud zjistil skóre žalovaného [příjmení] 439 (menší riziko). Z pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako technický specialista na dobu určitou do 30. 4. 2019. Z výplatní pásky za měsíc červen 2018 a červenec 2018 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 18.580 Kč a 19.661 Kč. Z historie transakcí na účtu žalovaného za den 12. 7. 2018 a 14. 8. 2018 soud zjistil, že na účet žalovaného byla připsána mzda ve výši 18.580 Kč a 19.661 Kč, počáteční stav účtu a konečný stav účtu nebyl uveden c) Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/ ze Smlouvy o úvěru [číslo] sestaveným 4. 9. 2018 v 17: 22:43 hodin, t.j 2 minuty po vyhotovení předsmluvního formuláře) a podepsaným žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč, který měl být poskytnut s úrokem ve výši 83,86 % ročně (odpovídajícím RPSN a pojímané jako tzv. efektivní úroková sazba zohledňující přesný počet dnů poskytnutí úvěrových prostředků) ve formě 60 měsíčních splátek po 2.733 Kč měsíčně do 19. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla být na poskytnutý úvěr žalobkyni vrácena částka 163.980 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovanou ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pokud nová jistina vzniklá zesplatnění nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Smlouva měla být uzavřena tak, že žalovaný bude žalobkyní písemně vyrozuměn o akceptaci svého návrhu na uzavření smlouvy; v případě akceptace návrhu žalovaného měla být na jeho účet převedena částka 50.000 Kč. d) Z oznámení z 6. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr vyplývající z návrhu úvěrové smlouvy byl schválen. e) Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byla 5. 9. 2018 převedena částka 50.000 Kč na účet 107 [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného). f) Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný dluh řádně nesplácel, od října 2018 do července 2019 uhradil 10.932 Kč (4 x [číslo]). g) Z výzvy k zaplacení z 19. 6. 2019, 22. 7. 3 2019 a 19. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění smluvních povinností. Z předžalobní výzvy z 5. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 23. 7. 2019 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinností podle smlouvy před podáním žaloby; žalobkyně mimo jiné uplatňovala smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, právo na náhradu nákladů s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 800Kč a právo na smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru. h) Z vyjádření znalce z 25. 10. 2018 k otázce rozdílu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou soud zjistil rozdíly mezi těmito sazbami (tj. že je třeba obě rozlišovat); přímý důsledek pro skutkový závěr však toto vyjádření nemělo. 4. Soud převzal výše uvedené prokázané skutečnosti za svůj skutkový závěr ve věci; listiny potvrdily pravdivost tvrzení žalobkyně. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku ve výši 83,86 % ročně splatit 60 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobkyni uhradil celkem částku 10.932 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 11. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.