17 C 140/2020-50 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.242 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2019 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c., reg. číslo: C [číslo], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Silema SLM [číslo], Malta) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 80.000 Kč s úročením 8,5 % p. m. (102 % p. a.) a za poplatek 12,5 % z úvěru. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z úvěru s úrokem a poplatkem. Žalovaný úvěr čerpal a výše celkové částky činí 23.242,07 Kč. Úvěrující měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně na základě poučení soudu doplnila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že byla ověřována tak, že klientu je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji (mimo splátku); 10 % se musí rovnat minimálně životními minimu, které činí 3.410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 10. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet způsobem uvedeným v žalobě (viz výše odstavec 1. odůvodnění) spolu s uvedenými úroky a poplatky. Žalovaný měl též povinen k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení. 4. Z výpisu z evidence právního předchůdce žalobkyně (č.l. 35) vyplývalo, že žalovaný nemá žádný záznam (v [příjmení], v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů). 5. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně ohledně žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 9. 10. 2019 částku 18.000 Kč. V informacích bylo uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně požadoval částku 250 Kč za prodlení s listopadovou splátkou a dále za prodlení s prosincovou splátkou a dále úrok 4.742,07 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 9. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému. 7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Předžalobní upomínka a oznámení o postoupení byly odeslány poštou 9. 3.2020 žalovanému, jak je zřejmé z podacího lístku z uvedeného dne. 8. Z databáze časových řad [příjmení], vedených Českou národní bankou, z 8. 12. 2020 (č.l. 38) soud zjistil, že v roce 2019 byly nejdražší (úročené) úvěry z kreditních karet v rozmezí 23,97 % p. a. – 24. 11 % p. a. (týkalo se pouze bankovních úvěrů. 9. Ze článku Index odpovědného úvěrování napoví, kde je bezpečné si půjčit a komu se naopak raději vyhnout z 16. 11. 2020 (www.clovekvtisni.cz) soud zjistil, že v žebříčku poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (včetně bank) byla žalobkyně vyhodnocena na 30. místě z 38 (s jednou hvězdičkou ze čtyř možných) a s hodnocením nákladů na splácení úvěru jako velmi vysokých. Z článku Na trhu stále existují problematické půjčky, varuje člověk v tísni z 25. 11. 2019 (www.clovekvtisni.cz) soud zjistil, že z 35 posuzovaných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů byl právní předchůdce žalobkyně hodnocen (celkově) na 34. místě (nejhůře byla hodnocena v nákladech na půjčku při šesti měsících nesplácení, na posledním místě; v počtu hvězdiček měla jednu ze čtyř). V době poskytnutí spotřebitelského úvěru patřil právní předchůdce žalobkyně (zejména v roce 2019) mezi poskytovatele s nejnevýhodnějšími podmínkami mezi posuzovanými. 10. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné. Podle čl. 17 odst. 1. písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky (spotřebitelský vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Podle čl. 3 odst. 1., čl. 6 odst. 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] si účastníci sjednali (v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala) aplikaci českého práva. 12. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 14. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c., reg. číslo: C [číslo], sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Silema SLM [číslo], Malta) poskytnul žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady [číslo] ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady [číslo] s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12