10 C 232/2020-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 46.029,86 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smluv o zápůjčce ze dne 23. 10. 2016 [číslo] ze dne 8. 10. 2016 [číslo] ze dne 5. 9. 2016 [číslo]. Těmito smlouvami právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované úvěry ve výši 12.000 Kč, 8.000 Kč a 25.000 Kč, žalovaná měla vrátit tyto úvěry ve formě 18 měsíčních splátek po 1.150 Kč, 18 měsíčních splátek po 776 Kč a 18 měsíčních splátek po 2.365 Kč. Žalovaná se v prvním případě zavázala vrátit poskytnutou částku společně s částkou 8.687 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.715 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.400 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 5.572 Kč, v druhém případě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku společně s částkou 5.957 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.143 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.100 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 3.714 Kč a ve třetím případě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku společně s částkou 17.556 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3.573 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.375 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 11.608 Kč. Žalovaná uhradila na první z uvedených smluv částku 7.238,82 Kč, na druhou ze smluv částku 7.553,01 Kč a na třetí částku 10.058 Kč Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: A) Smlouvou o zápůjčce ze dne ze dne 23. 10. 2016 č. 589142845 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 18 měsíčních splátek po 1.150 Kč společně s částkou 8.687 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.715 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.400 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 5.572 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 10. 2016 č. 648873916 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 8.000 Kč, žalovaná měla vrátit úvěr ve formě 18 měsíčních splátek po 776 Kč společně s částkou 8.687 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.715 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.400 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 5.572 Kč, v druhém případě se žalovaná zavázala vrátit poskytnutou částku společně s částkou 5.957 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.143 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.100 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 3.714 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 9. 2016 č. 648869401 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit ve formě 18 měsíčních splátek po 2.365 Kč společně s částkou 17.556 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3.573 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35%, odměny za zpracování a doručení ve výši 2.375 Kč a z odměny za administrativní činnost ve výši 11.608 Kč. B) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované. C) Předžalobní upomínkou z 7. 10. 2020 odeslanou téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. D) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na první z uvedených smluv částku 7.238,82 Kč, na druhou ze smluv částku 7.553,01 Kč a na třetí částku 10.058 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly dne 21. 1. 2018 a 27. 10. 2017 uzavřeny smlouvy ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované úvěry ve výši 12.000 Kč, 8.000 Kč a 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto úvěry splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila na první z uvedených smluv částku 7.238,82 Kč, na druhou ze smluv částku 7.553,01 Kč a na třetí částku 10.058 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává). 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dost