12 C 377/2020-31 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4.500 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) dne 24.01.2017 žalované poskytl revolvingový úvěr s limitem do 35.000 Kč, přičemž žalovaná vyčerpala částku 4.500 Kč, kterou měla vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru spolu s 8,5% úrokem měsíčně a poplatkem za čerpání úvěru nebo ve splátce 1.000 Kč měsíčně podle toho, která z těchto částek bude vyšší. Ve smlouvě o úvěru byly dále sjednány sankce za porušení smluvních povinností ze strany dlužníka, a to náklady na upomínání 250 Kč za každé porušení, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužných částek. Žalovaná však svoji povinnost plynoucí ze smlouvy o úvěru řádně a včas nesplnila, zůstala dlužna na jistině 4.500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] p.l.c. postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.1147,50 Kč, nákladů upomínání ve výši 1.062,50 Kč a zákonného úroku z jistiny od 24.04.2017 do zaplacení. 3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala a k ústnímu jednání dne 02.02.2021 se bez předchozí řádné omluvy nedostavila, soud proto projednal a rozhodl věc s poukazem na ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 24.01.2017 žalované poskytl k čerpání úvěrový limit 35.000 Kč, přičemž žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (včetně ujednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně, resp. 103,4 % ročně) nevrátila. Roční úroková sazba činila dle smlouvy o úvěru 103,4 %, RPSN 264,42 % Smlouva odkazovala na Standardní podmínky úvěrové smlouvy a Standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná načerpala dle předmětné smlouvy, patrno z„ loan application“ – přehledu čerpání úvěru celkem částku 4.500 Kč, ze které dosud ničeho nezaplatila. Dopisem ze dne 27.05.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.12.2019 právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [příjmení] p.l.c. postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na [právnická osoba] a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2019 na žalobkyni. 5. Soud neprovedl důkaz měsíčními výpisy s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek, jelikož ho k rozhodnutí ve věci nebylo třeba. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaná načerpala částku 4.500 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplatila do sjednané doby (včetně sjednaného poplatku 12,5% z každé čerpané částky a obchodního úroku 8,5% měsíčně). Ujednání o poplatku, obchodním úroku a smluvní pokutě soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a to i z hlediska vyváženosti smluvních práv a povinností. Žalobkyně byla aktivně legitimována k uplatnění práv ze smlouvy s ohledem na § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1 o.z. 12. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (v ideálním případě splácení) 264,42 %, ujednán byl obchodní úrok 8,5% měsíčně, resp. 102% ročně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 14. Žalované se však dostalo plnění ve výši 4.500 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na které dosud ničeho nezaplatila, a které je proto povinna žalobkyni vrátit podle shora citovaného ust. § 2993 věta první občanského zákoníku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. Dále soud žalobkyni přiznal po právu zákonný úrok z prodlení z této částky v rozsahu vyplývajícím z § 1958, § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Protože smlouva je neplatná, stala se povinnost žalovaného vrátit poskytnuté plnění až na základě výzvy žalobkyně ze dne 27.05.2020. Soud zamítl požadavek žalobkyně na úhradu úroku za dobu předcházející uplynutí lhůty k plnění podle výzvy ze dne 27.05.2020. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrh