14 C 24/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 6.404 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne mezi [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2020. 3. Podle § 115 a) o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaná uzavřela se [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) prostředky komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně dne 5. 2. 2020 poskytl žalované úvěr ve výši 5.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit ve lhůtě do 4. 6. 2020 jednou splátkou ve výši 6.404 Kč (jistina 5.000 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru 1.100 Kč, smluvní poplatek za službu presto 165 Kč, smluvní poplatek 110 Kč za službu klidné spaní, smluvní poplatek ve výši 29 Kč za službu informační SMS servis). Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN činila 987,12 %. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občasného zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve lhůtě jednoho měsíce včetně sjednaného úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, ničeho nezaplatila. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku), podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. 10. Soud zvažoval,zda smlouva o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz)). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména pokud jde o sjednanou výši poplatků a úroku. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali poplatky ve výši 1.4014 Kč ve výši cca 28 % jistiny dluhu, RPSN činí více jak 900% (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, krátkou – jednoměsíční lhůtu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti; není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. 12. S ohledem na shora uvedené posoudil soud žalobou uplatněný nárok důvodným z části, neboť žalované se dostalo v souladu s neplatnou smlouvou plnění ve výši 5.000 Kč a toto plnění je žalovaná povinna žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a následující občanského zákoníku) včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku. Co do zbývající části jistiny ve výši 1.404 Kč a co do smluvní pokuty soud žalobou jako nedůvodnou zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. 14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 400 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.