14 C 265/2020-123 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 132.052,70 Kč s příslušenstvím představující v částce 32.000 Kč neprávem odňaté osobní ohodnocení za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 a v částce 100.053 Kč odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku Skutkově uváděla, že byla u žalované zaměstnána v období od 3. 1. 2005 do 30. 3. 2020 jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec], přičemž pracovní poměr skončil výpovědí zaměstnavatele ze dne 30. 3. 2020 z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce. V průběhu trvání pracovního poměru u žalované obdržela žalobkyně od starosty listinu označenou jako„ Snížení osobního příplatku“ ze dne 24. 8. 2014, kterou jí byl osobní příplatek s účinností od 1. 9. 2017 snížen z částky 3.000 Kč na 1.000 Kč„ v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.“ Od 1. 1. 2019 byl pak žalobkyni přiznán osobní příplatek ve výši 1.500 Kč a od 1. 11. 2019 opět v původní výši 3.000 Kč. Postup žalované při snížení osobního příplatku byl protiprávní, neboť jeho změna může být provedena pouze ze zákonných důvodů, tj. po vyhodnocení zákonných kritérií dle § 131 zákoníku práce. Odebrání osobního příplatku není možné aplikovat jako sankci při domnělém či skutečném porušení povinností zaměstnance, žalobkyni nemohl být osobní příplatek platně snížen, neboť žalovaná jako zaměstnavatel neučinila žádné konkrétní závěry o podstatné změně v množství či kvalitě práce žalobkyně. [příjmení] 32.000 Kč odpovídá odebranému osobnímu příplatku ve výši 2.000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018. Při ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované bylo žalobkyni vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, žalobkyně však má za to, že jí náleží další odstupné ve výši dalšího trojnásobku průměrného měsíčního výdělku podle § 13 odst. 2 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávných celků, neboť vykonávala správní činnosti. Žalobkyně vykonávala práci dle pracovní smlouvy jako„ referent státní správy a samosprávy“, většinu svého pracovního poměru pracovala jako jediný zaměstnanec obce na obecním úřadu, vykonávala prakticky všechny činnosti obecního úřadu a podílela se tak na výkonu správních činností ve smyslu zákona o úřednících, přičemž pro posouzení postavení žalobkyně jako úředníka je zásadně povaha přidělované práce, která v případě žalobkyně odpovídá definici úředníka územně samosprávného celku dle § 2 odst. 4 zákona o úřednících. Žalobkyně sice neabsolvovala žádné povinné školení pro úředníky, avšak odpovědnost za to nese žalovaná, která byla povinna vzdělávání žalobkyně jako úředníka zajistit. [příjmení] 100.053 Kč představuje trojnásobek průměrného výdělku vypočteného z průměrného výdělku za první čtvrtletí roku 2000. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobkyně nebyla zaměstnána dle zákona o úřednících územních samosprávných celků. Žalobkyně v roce 2004 požádala u žalované o místo účetní a na základě své žádosti byla přijata jako účetní. Podle katalogu prací v pracovní smlouvě měla žalobkyně na starosti agendu v rámci samostatné působnosti obce, přípravu rozpočtu obce, sledování a rozpis ukazatelů státního rozpočtu, mzdové regulace, přípravu návrhů rozpočtu obce, sledování a kontrolu rozpočtu obce, sledování dotačních titulů, prostředků, kontrolu, čerpání a užití dotací usměrňování obce na úseku financování. Žalobkyně nebyla přijata v souladu a na základě příslušných ustanovení zákona o úřednících, nevyplývalo to z pracovní smlouvy, obsah její agendy směřoval pouze k výkonu finanční správy. Žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru neprodělala jediné povinné školení dle zákona o úřednících územních samosprávných celků, nevykonávala jakoukoliv správní činnost ve smyslu zákona o úřednících, ke správním činnostem a rozhodnutím pouze připravovala podklady, žádnou odpovědnost za ně nenesla, vykonávala servisní a pomocné práce. Tomu, že žalobkyně nevykonávala správní činnosti, nasvědčuje i skutečnost, že po ukončení pracovního poměru byla její práce nahrazena prací externí účetní společnosti. Pokud jde osobní příplatek, žalobkyně žalované zavdala důvod k jeho snížení, neboť podstatně porušila své povinnosti při práci s ceninami, když sama sobě vyplatila neoprávněnou částku. <b>3. Mezi účastníky bylo nesporné:</b> Žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec] na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2005. Pracovní poměr skončil k datu 31. 5. 2020 výpovědí žalované jako zaměstnavatele ze dne 30. 3. 2020 z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Do 31. 8. 2017 pobírala žalobkyně osobní příplatek ve výši 3.000 Kč měsíčně. S účinností od 1. 9. 2017 byl žalobkyni osobní příplatek snížen listinou označenou jako„ snížení osobního příplatku“ ze dne 24. 8. 2017 na částku 1.000 Kč měsíčně, v této výši jej pobírala až do 31. 12. 2018. Od 1. 1. 2019 byl osobní příplatek žalobkyni navýšen na částku 1.500 Kč měsíčně a od 1. 11. 2019 na částku 3.000 Kč měsíčně. Při skončení pracovního poměru, tj. ve výplatě za měsíc květen 2020, obdržela žalobkyně odstupně ve výši trojnásobku průměrného výdělku v částce 100. 053 Kč (průměrný hodinový výdělek činil 191,76 Kč na hodinu). Dopisem ze dne 1. 6. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 32.000 Kč jako dluhu na osobním příplatku. Dopisem ze dne 1. 5. 2020 upozornila žalobkyně žalovanou na svůj nárok na vyplacení šestinásobku průměrného výdělku při skončení pracovního poměru s odkazem na zákon o úřednících. Dopisem ze dne 3. 6. 2020 reagovala žalovaná na upozornění žalobkyně negativně. 4. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 1. 2005 mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem soud zjistil, žalobkyně byla u žalované pracovně zařazena jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec] s tím, že rozsah a pracovní náplň žalobkyně určuje vedoucí pracovník a že žalobkyně bude dále vykonávat činnost dle katalogu prací, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 330/2003 Sb., a to zajišťování ucelených agend v rámci samostatné působnosti obce, přípravu ucelených částí rozpočtu obce včetně kontrolní činnosti, rozpis ukazatelů státního rozpočtu, sledování čerpání, plnění závazných ukazatelů a dodržování mzdové regulace, příprava návrhů rozpočtu obce, zdrojů příjmů a zaměření výdajů, rozpis, kontrola a sledování plnění rozpočtu, zajišťování rozpočtových změn, zajišťování agendy správy dotací, kontrola čerpání a užití dotací, metodické usměrňování obce na úseku financování. 5. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně obdržela výpověď z pracovního poměru u žalované pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) Zákoníku práce. <b>6. Mezi účastníky bylo sporné, zda byl na straně žalobkyně důvod pro snížení osobního příplatku.</b> 7. Žalobkyně uváděla, že rozhodnutí o snížení osobního příplatku nevyšlo z hodnocení kvality a kvantity práce žalobkyně, ale bylo aplikováno jako sankce v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinností vyplývajících z pracovních předpisů. [příjmení] toho žalobkyně žádné pracovní povinnosti neporušila. K prokázání svých tvrzení navrhovala důkaz upozorněním na možnost výpovědi ze dne 23. 8. 2017, snížením osobního příplatku ze dne 24. 8. 2017, dopisem žalobkyně – námitkami ze dne 29. 8. 2017, stanoviskem žalované ze dne 4. 9. 2017, dopisem žalobkyně ze dne 12. 9. 2017, výzvou k úhradě ze dne 1. 6. 2020 a stanoviskem žalované ze dne 3. 7. 2020. 8. Žalovaná uváděla, že důvodem pro snížení osobního příplatku bylo zaúčtování a vyplacení peněz za zakoupení baterie do soukromého telefonu žalobkyně. K prokázání svých tvrzení navrhovala výslech starosty žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a platové výměry žalobkyně za rok 2018 a 2019. 9. Z upozornění na možnost výpovědi ze dne 23. 8. 2017 soud zjistil, že starosta žalované upozornil žalobkyni na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 4. 8. 2017 zaúčtovala a sama si na vrub zaměstnavatele vyplatila částku 850 Kč za výměnu baterie do soukromého telefonu a následně výdajový doklad předložila spolu s ostatními účetními doklady starostovi k podpisu. 10. Ze snížení osobního příplatku ze dne 24. 8. 2017 soud zjistil, že starosta žalované snížil osobní příplatek žalobkyně s účinností od 1. 9. 2017 na částku 1.000 Kč s tím, že ke snížení osobního příplatku došlo v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů. 11. Z platových výměrů žalobkyně soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2018 pobírala žalobkyně osobní příplatek ve výši 1.000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2019 ve výši 1.500 Kč měsíčně a o