15 C 304/2020-59 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26.790 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně se nařízenému ústnímu jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, a proto soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 4. Soud provedl důkaz Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 25. 9. 2019, Obchodními podmínkami [právnická osoba] bank P.L.C. ke spotřebitelskému úvěru, standardními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, platebními informacemi, loan application, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], reg. číslo: C [číslo], sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 25. 9. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit včetně úroku ve výši 10,4 % měsíčně nejpozději do 25. 1. 2020 RPSN činila 227,8 % Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky právní předchůdce žalobkyně. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela. Dne 20. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 9. 3. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky 35.656,19 Kč sestávající z nesplacené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnila a úvěr nesplácela. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 11. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 12. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 227,8 %, ujednán byl obchodní úrok 10,4% měsíčně, náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužných částek - viz obsah smlouvy o úvěru) dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Vzájemně poskytnutá plnění dle neplatné smlouvy je nutné vypořádat dle zásad bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalované se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč, kterou včak nesplatila, vyhověl soud žalobě co do nesplacené jistiny Kč ve výši 20.000 Kč včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak původně sjednanou splatnost lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.241,80 Kč, představující 49,2% jejich skutečné výše (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 74,6 % a úspěchu žalované ve výši 25,4%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.072 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26.790 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.