17 C 156/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení byla povinnost zaplatit částku 4.963 Kč příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 19. 9. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovaná uhradila dle žalobkyně 1.037 Kč. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru: Dne 19. 9. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4.640 Kč ve formě 45 týdenních splátek po 237 Kč (poslední splátka ve výši 212 Kč); RPSN byla stanovena na 323,20 %. Účastníci sjednali poplatky za upomínky (minimálně 300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč), dále zesplatnění pro případ prodlení žalované (s dodatečnou lhůtou k plnění 30 dnů) a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná uhradila pouze 1.037 Kč. Úrok byl stanoven na 29 % p.a. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku včetně poplatku splatit v 45 týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila. 11. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny ze smlouvy o zápůjčce v rozsahu jejího nevrácení. Další ujednání smlouvy o zápůjčkách musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Je sice pravda, že žalobkyně vychází z neplatnosti smlouvy o zápůjčce, současně však považuje za podstatnou splatnost dluhu podle smlouvy, a proto se nelze posouzení platnosti smlouvy vyhnout. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11). 12. Žalobkyně v žalobě netvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. K žalobě nepřipojila ani tzv. kartu klienta, ze které toto zkoumání vyplývá (a která je pravidelně k žalobě připojována). Protože žalobkyně vycházela z neplatnosti smlouvy (požadovala vzniklé bezdůvodné obohacení) a protože soud dovodil neplatnost smlouvy i z jiných důvodů (než je zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), soud žalobkyni nevyzýval k povinnosti doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy. Na rozhodnutí soudu by doplnění tvrzení vliv nemělo. 13. Dále soud dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku rovněž i z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši 4.640 Kč ve výši 77,3 % jistiny, RPSN více jak 300 %, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, poplatek za upomínku a vymáhání minimálně 300 Kč) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Soud se již nezabýval s ohledem na posouzení smlouvy jako neplatné dostatečností zkoumání úvěruschopnosti. 14. Jelikož se žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (ohledně jistiny), protože žalovaná částka 4.963 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 6.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 1.037 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970, § 1958 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle prokazatelného doručení výzvy k plnění (předžalobní výzvy). Ohledně úroku z prodlení před prodlením dle zmiňované výzvy soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.161,42 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalované v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 963 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.