17 C 167/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 uzavřené dne 21. 6. 2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba], [IČO] na základě Smlouvy o prodeji části závodu z 6. 9. 2018 a pak dále na žalobkyni podle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019. Žalovaná neuhradila podle smlouvy nic. Žalobkyně se domáhala pouze úhradu dlužné jistiny v částce 12.000 Kč, úroku a úroku z prodlení. Právní předchůdce žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované (m.j. maximální počet tří závazků, bez exekuce, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, vyplnění žádosti o úvěr a lustrace v ISIR, [příjmení] a databázích inkasních agentur). Uvedený postup byl v souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., protože požadavky na postup budoucího věřitele musí být přiměřené. Pokud nebyla žalovaná úvěruschopná, neuvedla při kontraktačním procesu pravdivé údaje. Žalovaná sama poskytovatele úvěru vyhledala a oslovila, šlo o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti a s předpokladem, že žalovaná je člověkem s průměrným rozumem a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 21. 6. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele poskytla informace o smluvních podmínkách následně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru z 21. 6. 2017 soud zjistil, že žalovaná žádala právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru 12.000 Kč s tím, že bydlí s nezaopatřeným dítětem ve společné domácnosti, v nájemním bytě. Její příjem je tvořen rodičovským příspěvkem 3.800 Kč, příspěvkem na bydlení 5.852 Kč a alimenty 1.500 Kč (v této souvislosti žalovaná předložila oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory a dohodu o platbě výživného). Její výdaje jsou tvořeny částkami 3.400 Kč na bydlení, 1.000 Kč na energie, 2.000 Kč na stravování, celkem 6.400 Kč měsíčně (v této souvislosti byly předloženy nájemní smlouvy, pokladní doklady a čestné prohlášení. Z čestného prohlášení žalované z 21. 6. 2017 vyplynulo, že bydlí v bytě svého otce a měsíčně mu přispívá 3.400 Kč (jak je zřejmé ze stvrzenky z 16. 5. 2017). Z nájemní smlouvy z 4. 4. 2016 (včetně dodatku [číslo]) s [jméno] [příjmení] o užívání bytu 2+1 s příslušenstvím pod adresou [adresa], aniž by byl rozpor nějak vyjasněn. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 24. 11. 2016 vyplynulo, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení 5.852 Kč od 1. 10. 216 (do 30. 6. 2017) a z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 12. 7. 2016 soud zjistil, že byl snížen rodičovský příspěvek na 3.800 Kč měsíčně od 1. 7.2016. Z dohody o výživném na nezletilou dceru [jméno] [příjmení] z 5. 10. 2015 soud zjistil, že otec se zavázal platit na výživu dcery 1.500 Kč měsíčně od 18. 10. 2015 (podle stvrzenky z 6. 4., 6. 5. a 6. 6. 2017 otec na nezletilou uvedenou částku výživného hradil). 5. Z finanční analýzy ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že ohledně poměrů žalované právní předchůdce žalobkyně shrnul obsah zjišťování poměrů žalované tak, že žalovaná má příjem 11.150 Kč měsíčně, má výdaje 6.400 Kč měsíčně a volné zdroje 3.750 Kč měsíčně. Žalobkyně byla výdělečně činná, pečovala o jedno nezaopatřené dítě. V rámci Credit scoringu bylo uzavřeno, že žalované lze poskytnou úvěru do 25.000 Kč. 6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že dne 21. 6. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit spolu s náklady úvěru ve výši 8.760 Kč (poplatek za správu úvěru 2.640 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 980 Kč, náklady poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.280 Kč) ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč RPSN činila 189,38 %. Úvěr mohl právní předchůdce žalobkyně zesplatnit v případě poskytnutí dodatečné lhůty k plnění v délce alespoň 30 dnů (pak se stávaly splatnými všechny platby podle smlouvy). Účastníci sjednali smluvní poutu pro případ prodlení žalované ve výši 0,1 % denně (maximální 6.000 Kč). 7. Ze smlouvy o prodeji části závodu mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] z 6. 9. 2019 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla součástí části obchodního závodu, který byl převeden na [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že nabyvatel části obchodního závodu právního předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. 8. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu; dopis byl odeslán dle podacího lístku 26. 2. 2020. 9. Z databáze časových řad [příjmení] (vedené Českou národní bankou na [webová adresa]) soud zjistil, že v roce 2017 byly (z bankovních úvěrů) nejvíce úročené úvěry z kreditních karet ve výši 24,18 % ročně až 24. 31 % ročně. Z článku Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček: Rozdíl v sankcích může činit až pětinásobek z 12. 12. 2017 [webová adresa]) soud zjistil, že v Indexu odpovědného úvěrování žalobkyně skončila (ze 42 úvěrových společností, včetně bank) na 41 místě s výší indexu méně než poloviční jako nejlépe hodnocené Airbank. 10. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Pohledávka přešla na žalobkyni dle § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 1880 odst. 1 o. z. Je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit ve 13 měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila nic. Žalobkyni (i její právní předchůdkyní) nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Žalobkyně sice požaduje vrácení (pouze) jistiny úvěru, požaduje však